Ačkoliv počasí tomuto netradičnímu cyklistickému závodu moc nepřálo a závodníci i diváci pořádně zmokli, přesto byla účast poměrně vysoká.

Daňkovický kotár se jel letos teprve podruhé, ale jeho obliba neustále stoupá. Možná i proto, že nejde pouze o závod jako takový, ale pořadatelé při této příležitosti připravili spoustu dalších zajímavých soutěží pro děti malé i ty větší.

Hlavním organizátorem celé akce je Jiří Kartouz z občanského sdružení „Coton".

Jak vznikl cyklistický závod „Daňkovický kotár"?
Vzniklo to tak, že dva místní se u piva vsadili, že jeden z nich vyšlape tenhle kopec na „Ukrajině". Vsadili se o sud piva a on to nakonec vzdal. Ale základní myšlenka už byla na světě a my jsme se pak rozhodli udělat závod pro všechny a zkusit, jestli to půjde nebo nepůjde. Takže hlavní disciplína Daňkovického kotáru je vlastně jízda na Ukrajině.

Vy tu ale nemáte pouze cyklistický závod....
Jsou tu různé další soutěže, které jsme připravili ve spolupráci s mateřskou školkou.

Proč zrovna „Daňkovický kotár"? Slovo kotár by mi spíše sedělo na Valašsko.
My to tu tak říkáme. To je pořádný kotár můžeme přeložit jako to je velký kopec.

Jak dlouhá je trať přes tento „kotár"?
Jezdíme tři sta metrů. To je ten hlavní závod. Ale kromě něj jsou čtyři další kategorie, Od nuly do šesti let, od sedmi do desíti, deset až patnáct a patnáct a od patnácti výš. A ty mají samozřejmě různě dlouhé tratě.

Kolik lidí se účastní?
Vloni tady bylo okolo dvou set lidí a závodilo jich asi sedmdesát. Letos je to o něco slabší, protože jsme pořádně zmokli. Ale o to ani nejde. Jde o to, že si lidi vůbec udělají čas a že se přijdou pobavit. Neděláme to kvůli výdělku, je nám jedno, jestli na tom vyděláme nebo nevyděláme.

Můžeme se těšit i na další ročníky?
Určitě. Kulturní život na vesnicích není moc pestrý a my jsme jej chtěli trochu pozdvihnout. V Daňkovicích se jednu dobu toho moc nedělalo, a proto jsme se rozhodli založit občanské sdružení. Dnes evidujeme asi třicet pět členů, jsou mezi nimi hasiči, zastupitelé obce, prostě kdekdo. Organizujeme různé akce a brigády. Všichni členové nejsou místní, někteří jsou z Brna nebo z Prahy, ti sem jezdí na chalupy. Povedlo se nám je všechny spojit a zatím to funguje.

Vaše občanské sdružení má docela netypický název - „Coton"....
To vzniklo tak, že při prvním jednání o tom, jak se budeme jmenovat, přišli dva členové ve stejném tričku od Vietnamců a na něm měli nápis Cotton. A někdo říkal: „ Hele cotoňáci jdou." Název se hned ujal, jenom jsme odstranili jedno „t". Pak jsme se ještě dozvěděli od jednoho známého, který má slovenské předky, že tohle slovo znamená na Slovensku vlastně prezervativ. Nám se to líbilo, jakožto ochrana. Takže jsme „ochrana Daňkovic". Název jsme si ponechali a od té doby jsme „Coton". Ale na tom, jak se jmenujeme, nakonec ani nezáleží. Hlavně, že se něco děje. A že lidi mají zájem něco dělat.

Kromě Daňkovického kotáru pořádáte i další akce?
Děláme tradiční Josefovskou zábavu. Daňkovice byly odedávna známé skvělými zábavami, chodila na ně spousta lidí. Kulturák býval plný. Pak to poněkud utichlo a nám se ten daňkovický kulturák povedlo znovu zaplnit.
Hned po Josefovské zábavě děláme ve spolupráci s mateřskou školkou karneval, pak Čarodějnice a dělali jsme i Posvícenskou zábavu, ale od té jsme teď trochu upustili. Chtěli bychom ale zorganizovat zápas v malé kopané. Hodně nám pomáhá i pan Tlustoš ze Selského dvora. Ten nám zabezpečuje jídlo, pivo, chlazení atd.

A nejen penzion Selský dvůr pomáhá občanskému sdružení „Coton". Velikou atrakcí „Daňkovického kotáru" byla například jízdy bryčkou. I tuto velmi vyhledávanou zábavu měly děti zcela zdarma. Jezdecký klub z Blatin poskytl neobvyklý sponzorský dar zcela nezištně.

Sponzorů byla celá řada, podle toho vypadalo i množství cen, kterými byli závodníci odměněni. Největší pochvalu však zaslouží sami pořadatelé, kteří vše připravují ve svém volném čase a bez nároku na honorář. Jedinou odměnou je jim dětský úsměv a rozzářené oči.