Slavnosti Pernštejnského panství nalákaly spoustu turistů. Svou roli zde hrálo i počasí, které jim přálo a pak také možnost jízdy vlakem taženým historickou lokomotivou.

Vlaky na nedvědické nádraží přijely hned dva, jeden byl vypraven z Brna, druhý z Havlíčkova Brodu. A oba byly vítány nadšeným davem obdivovatelů. Celkový dojem trochu kazil jeden z organizujících železničářů, který i na sebeslušnější otázku odpovídal nevybíravým řvaním, ale ostatní zaměstnanci dráhy byli více než vstřícní.

 

Skvělá byla i osádka lokomotivy „Lízy“, která přijela směrem od Brna. Strojvedoucí, pan Kalous, nebyl na slovo skoupý a navíc mi dovolil prohlédnout si lokomotivu i zevnitř.

 

Jak se vám jelo historickou lokomotivou?

„Skvěle. Je stoprocentně lepší, než ty nové. Jede daleko lehčeji než moderní stroje.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přál byste si jejich návrat na české koleje?

„Já mám dva roky do důchodu, takže pro mě by to už asi nebylo. A navíc je to větší dřina, nikdo by to už asi nedělal. Já jsem rád, že tu mám nástupce, který zatím dělá topiče. Jemu vše pomalu předávám.“

 

 

 

 

 

 

Musíte mít speciální zkoušky na tuto lokomotivu?

„Samozřejmě že ano. Od roku 1970. Ale já jsem na takovéto lokomotivě v roce 1967 začínal.“

 

Na pocity z jízdy jsem se zeptala i topiče Aleše Filipa.

 

„Jede se nám dobře a taky se nám u vás moc líbí. Tuhle trať jsme ještě nejeli, takže je to pro nás něco nového. Navíc se tu sešly dvě lokomotivy, takže je to tu o to zajímavější.“

 

Můžete nám trochu představit tu „vaši“ lokomotivu?

„Jmenuje se Líza, je z roku 1922 a převzali jsme ji z Lysé nad Labem. Je to lokálkový stroj, původně jezdil převážně v jižních Čechách a na Šumavě. Teď se o něj staráme v Letohradě ve východních Čechách.“

 

Jezdíte s ní pouze vy dva?

„Kolektiv, který se o Lízu stará, je složený ze šesti lidí. Ale nejčastěji s ní jezdíme my dva. Dva dny předem se většinou lokomotiva chystá k výjezdu, všechno se musí zkontrolovat, opravit a připravit na cestu.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak rychle jede? 

„Povolenou rychlost má padesát kilometrů v hodině.“  

 

A co uhlí, kolik stopíte?

„Průměrně padesát metráků uhlí na sto kilometrů. Je to různé. Podle toho, jaká je trať. Lokomotiva si s sebou veze zhruba čtyřicet metráků uhlí a deset krychlových metrů vody. Mažeme asi po šedesáti kilometrech.“

 

A strojvedoucí k tomu dodává: „Topit v lokomotivě, to není jen tak. Není to jako házet do kamen, to se musí umět. Musí se kontrolovat tlak v kotli, ten by měl být 13 barů.“

 

Kam pojede Líza příště?

„28. července bychom s ní měli jet na Anenskou pouť do Rokytnice v Orlických horách. Od května do září s ní jezdíme tak dvakrát za měsíc. V Letohradě máme tradiční akci na konci listopadu. Je jí Mikulášská jízda, která se jezdí od konce osmdesátých let a zakončuje sezónu.

A ještě jedna taková rarita. Jestli to dopadne, tak Líza poveze zlatou a stříbrnou svatbu. To by mohlo být zajímavé. Docela se na to těšíme.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nezbývá, než popřát Líze a její osádce spoustu dalších kilometrů bez nehody. Snad bude i nadále dělat radost nejen jim, ale i těm, kteří se na ni s nadšením chodí dívat.