Jídlo bylo pro člověka vždy velice důležité. Jeho přípravě a konzumaci dodnes zasvětíme značnou část dne a mnozí i noci.

Ale podívejme se trochu do minulosti. Tak třeba na středověkém hradě byla jídlu věnovaná nemenší pozornost. Takový oběd se skládal z mnoha chodů a při slavnostních příležitostech se jedlo, pilo a hodovalo po mnoho dní. Stoly byly navíc vyzdobeny květinami a vonnými bylinami.

Trochu problematické bylo v té době uchovávání některých surovin, hlavně masa. Zvlášť v létě podléhalo velice brzy zkáze a tak se naši předkové snažili najít řešení pro dlouhodobé uchovávání. A jak již jistě tušíte, zvítězilo nasolování a uzení. Dnes vzácná pochutina byla dříve nutností.

Kromě uzení se maso vařilo a peklo. A stejně se připravovaly i ryby, které byly součástí bohaté středověké tabule. K nim byly podávány převážně různé druhy omáček. Ovšem kromě klasických jídel byly ryby používány i na přípravu speciálních koláčů s ovocem, což si dnes snad už ani neumíme představit. Masité pokrmy se velice často přibarvovaly. Sváteční tabule tak hýřila doslova všemi barvami.

Velice vítaní byli na středověkém stole i ptáci. Tedy ne ti živí, ale různě chutně upravení a tepelně zpracovaní. Vznikaly tak mnohé složité pokrmy, při nichž menší ptáci, jako jsou například vlaštovky nebo kolibříci, sloužili coby „nádivka“ svých větších kolegů.

Omáčky bývaly rozmanité a často kořeněné zahradními bylinami. Šafránem, pepřem, hřebíčkem a dalšími, chybět nesměla například cibule a jiná zelenina. Tehdejší kuchaři nepohrdli coby kořením ani šťávou z planých jablek nebo kyselých hroznů, která dodala omáčce teprve tu pravou příchuť.

Výjimkou nebyly ani omáčky sladké. Jedna z nich, podobna našemu šodó, se připravovala z na kaši rozdrceného kuřecího masa smíchaného s rýží povařenou v mandlovém mléce s cukrem. Nakonec byla omáčka nazdobena praženými mandlemi a anýzem.

A nesmíme zapomínat ani na pečivo. Chléb se pekl z pšeničné mouky, ale pouze pro pána, jeho rodinu a významné hosty. Pro ostatní byl chléb žitný, hrachový nebo fazolový. Ovšem chleba měl i jinou funkci. Velice často byl starší plátek bochníku používán jako talíř pod maso.

Stejně důležité jako jídlo bylo i pití. Avšak na takovém středověkém víně byste si dnes moc nepochutnali. Protože jej naši předkové nedovedli uchovávat, starší víno se ani při nejlepší vůli nedalo pít. A i ten „mladší“ nápoj byste dnes nazvali kyselým. Víno bylo ochucováno skořicí, třtinou a - světe div se- dokonce i pepřem.

Kromě vína se pila pramenitá voda a také pivo. Tento nápoj byl znám již starým Babyloňanům, Egypťanům a Řekům. A Sumerové vařili dokonce pivo světlé a tmavé. Ve středověku pokračovali ve vaření piva především mniši. Nejeden klášter měl vlastní pivovar a jejich pivo bylo svou lahodností široko daleko vyhlášené.

Takto bohaté tabule se ovšem netýkaly každého. Chudý lid si musel vystačit s mnohem méně pestrou stravou. Jejich jídelníček tvořil hlavně hrách, fazole, med a ovoce.

Nevím, nevím, jak by taková středověká tabule obstála dnes. V době zvýšeného cholesterolu, krevního tlaku a vysoké hladiny cukru v krvi by nám zřejmě byl doporučen spíš jídelníček chudších vrstev. Na(ne)štěstí jsou tyto bohaté, několikadenní hostiny již dávno minulostí.