Uplakané medování

Uplakané medování

  Jako by se i příroda těžko loučila s prázdninami. Nebe se zahalilo šedými mračny, ze kterých zvolna padal na zem lehký deštík.

Tak to alespoň vypadalo v Novém Městě na Moravě, kde před budovou Horáckého muzea probíhala akce nazvaná „Medování aneb Sladké ukončení léta“.




Ale ani déšť neodradil davy návštěvníků, ať už z blízkého či dalekého okolí. Přišli si společně s včelaři a řemeslníky trochu osladit hořký konec prázdnin. A věřte nebo ne, krupičná kaše slazená medem nebo placky s touže pochoutkou z rukou Bílé paní Perchty chutnaly výtečně.




A jak se Bílá paní Perchta ocitla právě v Novém Městě na Moravě, na to už odpověděla ona osobně:




„Bílá paní Perchta se zde ocitla přes Horácké sdružení lidových řemesel a byla povolána naším organizátorem, panem doktorem Klaudou. Chtěli jsme navázat na pověst o paní Perchtě, která chudým rozdávala sladkou kaši.“



 


Odkud pochází Bílá paní Perchta?

„Z Jindřichova Hradce.“




A co vše tu podáváte?

„Krupičnou kaši slazenou medem a pak také placky z kynutého těsta pečené přímo na plotně a pomazané medem. Ti starší mohou ochutnat i medovinu a medové pivo. Kromě těchto pochoutek si zde návštěvníci mohou prohlédnout a také zakoupit různé řemeslné výrobky. Je tu zastoupena dřevořezba, zdobení perníků, pletení z pedigu, stáčení svíček z medových plátů, drátování a keramika.“




Lidí přišlo opravdu hodně…

„To ano, přišlo jich tolik, že kaše brzy došla. Ale už se vaří nová. Zatím si mohou pochutnávat na medových plackách.“




A jestli bude na tuto akci navázáno i příští rok, na to už odpověděl Dr. Richard Klauda:

„Pokračovat určitě budeme. Příští rok plánujeme opakování, ovšem ve větším rozsahu. Ke spolupráci bychom chtěli přizvat i další včelaře, zvažujeme dokonce mezinárodní účast. Chtěli bychom včelařství dostat více do podvědomí lidí. Vždyť bylo vlastně základním pilířem celého stravovacího systému tady na Vysočině.  Navíc mají včelí produkty veliký význam pro zdraví člověka. Je to čistý, ekologický produkt, bez jakýchkoliv příměsí. Vše. Co je tu dnes v prodeji, pochází od zdravých včelstev z Vysočiny. Zdejší příroda je čistá, nezatížena exhaláty, takže i ten med je velice kvalitní.  Chtěli bychom získat hlavně mladé lidi, aby našli ke včelařství cestu.“




Místo a čas zůstanou stejné?

„Čas ano, ten je určitě zvolen dobře. Poslední den prázdnin se osvědčil. Místo asi změníme a přesuneme se do středu náměstí. Tam je více místa. Letos nás překvapil nečekaný zájem veřejnosti, příští rok už se jím zaskočit nedáme. Je vidět, že spolupráce řemeslníků a včelařů je výborná, a že patří k sobě.“




No a na závěr snad ještě pověst o Bílé paní hradecké. Jmenovala se Markéta (časem se pověst o ní spojila s pověstí o Perchtě z Rožmberka) a byla manželkou Jindřicha II. z Hradce. K poddaným byla vlídná a laskavá. Když dal její choť přestavět hrad, chodila paní často mezi dělníky. Pro každého našla milé slovo a mnohokrát je povzbuzovala. A také jim slibovala, že až bude stavba hotova, navaří pro všechny sladkou kaši. S příchodem zimy bylo vše hotovo a paní Markéta splnila své slovo. Na nádvoří byly postaveny stoly, které se brzy prohýbaly pod mísami plnými sladké kaše polité medem. Vtom se nebe zatáhlo a začalo sněžit. Paní byla nešťastná, že počasí překazilo právě započatou hostinu. A aby své poddané nezklamala, slíbila jim, že se sladká kaše bude podávat každý rok, ale tentokrát o velikonočních svátcích. A tak se i stalo.

Po smrti paní Markéty se začal na hradě zjevovat přízrak ženy v bílém šatě. Její přítomnost vždy věstila nějakou významnou událost v rodině. Ovšem kromě Bílé paní se zde zjevovala i Černá paní. Její příchod naopak nikdy nevěstil nic dobrého.




Černá paní se v Novém Městě na Moravě naštěstí neobjevila a tak konec prázdnin před Horáckým muzeem zůstal pohádkově sladký. No a příští rok se možná mezi nás Bílá paní Perchta vrátí a opět nás potěší medovými pochoutkami.