O tom, že jablko nepadá daleko od stromu, se mohli před nedávnem přesvědčit všichni milovníci poezie.      

Mladý básník Michal Jurman vydal svou knižní prvotinu s tajemným názvem „Nocivír“. Básnická sbírka plná hrátek se slovy vyšla k jeho pětadvacetinám.

 

Michal Jurman, jak už jméno napovídá, je synem Hynka Jurmana, spisovatele, jehož knížky o Vysočině se již nesmazatelně zapsaly do podvědomí lidí. Michalův zděděný talent je snad jen o něco poetičtější a hravější.

 

„Touha stvořit prostor, nad kterým bude mít suverénní vládu, prostor ve kterém se bezpočtukrát rozptýlí a znovu seskupí v nových  tvarech  jazyka, formy, obsahu, to je základní pocit při čtení Nocivíru  Michala Jurmana, sbírky která nepochybně zúročuje dosavadní  autorovy  básnické devízy: je to především  hutná sdělnost jeho obraznosti, novotvary, v jejichž chuti se jakoby připravuje onen básníkův skok do imaginačních vln,  metaforizace rozjitřené  smyslovosti. To je nepřehlédnutelně největší dar, jímž je Jurman obdařen a který v současné mladé  české  poezii nemá v této přirozené  kompatibilitě  mnoho obdob.

Jistěže na dně toho všeho je nezanedbatelná životní zkušenost: nejsou to vymudrované rekvizity, které by básně pouze zdobily a dodávaly jim dráždivý šmrnc. Naopak: sled imaginací stvořených obrazů je básnivým výtěžkem citlivého pozorování reality a její interpretace. Básník k tomu má po ruce „pouhá“ slova, nicméně může do nich vložit celý svůj kreativní vesmír, a to M. Jurman v Nocivíru zcela jistě dokázal.

Síla této poetiky je také  v objevování skrytých  zásob našeho emotivního  podvědomí,  radosti z básně-hry a naší fantazijní spoluúčasti při hnětení tvarů nových poetických ikon - nejenom nocivír, ale stejně tak tečkovisec, dvojjehlice borovice, steskopády a lžížvance, erotikoputikobutykování a další  imaginací vytěžené neologismy – to je vklad nad jiné cenný a nepřináší ho každý  do pokladnice české poezii jako samozřejmý dar.

Nocivír je navíc nabit inspirativní radiací a jistě nezůstane bez odezvy. Může si mladý autor na samém svém startu přát víc?“  Těmito slovy uvedl Michalovu prvotinu Mirek Kovářík a není k tomu co dodat. Snad jenom alespoň pár veršů od tohoto „největšího“ básníka (tím nijak nepřeháním, neboť Michal měří úctyhodných dvě stě jedna centimetrů).  

 

 

 

 

NOCIVÍR III

 

 

jako Vergilius

miluje Aenea

miluji svůj nocivír

a nepřipouštím jeho slabost

 

 

skrz všehochuť Tripolisu

na mé tváři

Španěl s Italem

o tureckou pevnost

boj svádí

a delfské prostitutky

jako mámy

krmící hladové děti

i mě vábí

tak k majáku utíkám

ba v nocivíru letím

raketou do vesmíru

i do obytné čtvrti

 

 

jako člověk

miluji sebe

a nepřipouštím svoji slabost

jenom k ránu

ničím verš

a vylévám čaj

na nejlepší řádky.

 

 

Z VENKU

 

 

začal padat sníh

tady v nížině

20 čísel za dopoledne

to je aspoň

na kratší povídku

nebo

větší lopatu

 

 

není nad to

když příroda

není jen kulisou

zrnka kávy

padají na papír

jak jinak

než rozemletá

a zevnitř

vytopené pravdy

se nikdy netopí

v obecnostech.

 

 

NOVÝ ROK

 

 

od šesti odpoledne

už se střílí

aby z popela hvězd

v půlnoci stanul den

stíny se plaší

nemá to konce

krčí se k chodníkům

mé husté obočí

v barvách jsme ztraceni

a Cato dál

ze svého pera

střílí na Kartágo

v boji

zakončujeme

cokoliv.