O tom, že jablko nepadá daleko od stromu, se mohli před nedávnem přesvědčit všichni milovníci poezie.
Mladý básník Michal Jurman vydal svou knižní prvotinu s tajemným názvem „Nocivír“. Básnická sbírka plná hrátek se slovy vyšla k jeho pětadvacetinám.
Michal Jurman, jak už jméno napovídá, je synem Hynka Jurmana, spisovatele, jehož knížky o Vysočině se již nesmazatelně zapsaly do podvědomí lidí. Michalův zděděný talent je snad jen o něco poetičtější a hravější.
„Touha stvořit prostor, nad kterým bude mít suverénní vládu, prostor ve kterém se bezpočtukrát rozptýlí a znovu seskupí v nových tvarech jazyka, formy, obsahu, to je základní pocit při čtení Nocivíru Michala Jurmana, sbírky která nepochybně zúročuje dosavadní autorovy básnické devízy: je to především hutná sdělnost jeho obraznosti, novotvary, v jejichž chuti se jakoby připravuje onen básníkův skok do imaginačních vln, metaforizace rozjitřené smyslovosti. To je nepřehlédnutelně největší dar, jímž je Jurman obdařen a který v současné mladé české poezii nemá v této přirozené kompatibilitě mnoho obdob.
Jistěže na dně toho všeho je nezanedbatelná životní zkušenost: nejsou to vymudrované rekvizity, které by básně pouze zdobily a dodávaly jim dráždivý šmrnc. Naopak: sled imaginací stvořených obrazů je básnivým výtěžkem citlivého pozorování reality a její interpretace. Básník k tomu má po ruce „pouhá“ slova, nicméně může do nich vložit celý svůj kreativní vesmír, a to M. Jurman v Nocivíru zcela jistě dokázal.
Síla této poetiky je také v objevování skrytých zásob našeho emotivního podvědomí, radosti z básně-hry a naší fantazijní spoluúčasti při hnětení tvarů nových poetických ikon - nejenom nocivír, ale stejně tak tečkovisec, dvojjehlice borovice, steskopády a lžížvance, erotikoputikobutykování a další imaginací vytěžené neologismy – to je vklad nad jiné cenný a nepřináší ho každý do pokladnice české poezii jako samozřejmý dar.
Nocivír je navíc nabit inspirativní radiací a jistě nezůstane bez odezvy. Může si mladý autor na samém svém startu přát víc?“ Těmito slovy uvedl Michalovu prvotinu Mirek Kovářík a není k tomu co dodat. Snad jenom alespoň pár veršů od tohoto „největšího“ básníka (tím nijak nepřeháním, neboť Michal měří úctyhodných dvě stě jedna centimetrů).
NOCIVÍR III
jako Vergilius
miluje Aenea
miluji svůj nocivír
a nepřipouštím jeho slabost
skrz všehochuť Tripolisu
na mé tváři
Španěl s Italem
o tureckou pevnost
boj svádí
a delfské prostitutky
jako mámy
krmící hladové děti
i mě vábí
tak k majáku utíkám
ba v nocivíru letím
raketou do vesmíru
i do obytné čtvrti
jako člověk
miluji sebe
a nepřipouštím svoji slabost
jenom k ránu
ničím verš
a vylévám čaj
na nejlepší řádky.
Z VENKU
začal padat sníh
tady v nížině
20 čísel za dopoledne
to je aspoň
na kratší povídku
nebo
větší lopatu
není nad to
když příroda
není jen kulisou
zrnka kávy
padají na papír
jak jinak
než rozemletá
a zevnitř
vytopené pravdy
se nikdy netopí
v obecnostech.
NOVÝ ROK
od šesti odpoledne
už se střílí
aby z popela hvězd
v půlnoci stanul den
stíny se plaší
nemá to konce
krčí se k chodníkům
mé husté obočí
v barvách jsme ztraceni
a Cato dál
ze svého pera
střílí na Kartágo
v boji
zakončujeme
cokoliv.