Bez vody člověk nepřežije. Je pro nás důležitá a nepostradatelná. Když dlouho neprší, zdvíháme oči k nebi a koukáme, jestli se neobjeví nějaký ten mráček, ze kterého by alespoň pár kapek spadlo na vyprahlou zem. 

Ale ne vždy je voda naším přítelem. Někdy se z ní naopak stává krutý nepřítel. A dokáže nás pořádně potrápit.

Při nedávných deštích se rozvodnila opět spousta řek. Vysočina tentokrát vyvázla celkem dobře, hůře na tom byli lidé třeba ve slezské Opavě. Takto to vypadalo ve městě a blízkém okolí 7. září kolem deváté hodiny ranní.  Řeka Opava tu absolutně nerespektovala mantinely, které jí člověk vymezil. Znovu ukázala, kdo je tu pánem.

Na tomto hřišti si hned tak někdo nezahraje…

Pozor! Státní hranice probíhají hraničním vodním tokem. (Tentokrát spíše jezerem).

Policistům chybí v základním vybavení nafukovací čluny.

Silnice a mosty – zatopené a ohrožené.

Letošní povodně byly sice strašné, ale rozhodně nedopadly tak tragicky, jako například v roce 1997. Velmi postižené byly tehdy například Holčovice, obec ležící mezi Městem Albrechtice a Zlatými Horami. Zatopené sklepy byly tehdy tím nejmenším zlem. Spousta lidí přišla o střechu nad hlavou. Devět rodinných domků strhl rozběsněný živel okamžitě, patnáct dalších poškodil natolik, že nebylo možné obydlí zachránit. Voda smetla silnici, mosty i lávky. Z malé horské říčky jménem Opavice nebo též Zlatá Opavice se tehdy stala krutá, nespoutaná řeka beroucí vše, co se jí postavilo do cesty.

Řeka dokážebýt  krutým nepřítelem, ale také milou kamarádkou. Zvláště o prázdninách, kdy brouzdání se chladivou vodou patří mezi nejkrásnější zážitky, které si odvezete domů.