Podzimní trampoty

Podzimní trampoty

Podzim je barevný a pestrý nebo také zahalený v mlžném oparu a ušmudlaný, někdy zářivý, jindy zakaboněný, ale hlavně je plný práce.  

Podzim je také plný hojnosti. A když se na Vysočině řekne, že je něčeho hodně, pak může jít jenom o dvě věci. Buď je to kamení  nebo brambory. A protože kamení na podzim nesklízíme, zůstaneme u brambor.

 
 

 

Vedle velkých lánů zemědělských společností najdete na Horácku spoustu malých políček patřících obyvatelům blízkých vesnic či městeček. Každý rok na ně zasejí trochu obilí a zasadí pár brambor. A přijde podzim a s ním i nutnost brambory sklidit.

 

 

 
 

 

To bývá vždy veliká událost. Vybere se den Dé, sezve se rodina, přátelé a známí, nachystá se spousta nezbytností a akce „Brambory“ může vypuknout. Samozřejmě, že se neobejde bez handrkování, vzájemného pošťuchování, spousty řečí a smíchu. K dobru přijde i kapka něčeho ostřejšího. Za chladných dnů zažene zimu, a když svítí sluníčko, pak se zase pije na posilněnou. Brambory z řádků mizí jako mávnutím kouzelného proutku, při dobré zábavě práce ubíhá rychle. Ještě odvézt plné pytle domů, povláčit, znovu posbírat tu trošku, co nám na poli zbyla a je hotovo.

 
 

 

No a když je posbíráno, musí se sběrači ještě něčím uctít. Čeká je svačina, káva, čaj a spousta jiných, většinou o něco opojnějších, nápojů. A také je čas na první bramborové dobroty. Pokud byl den jako malovaný, rozdělá se oheň venku, pod širým nebem. Takové pečené brambory s česnekem nebo bramboráky smažené na lávovém kameni, to je lahůdka, kterou si nikdo nenechá ujít.

 

A tak se vybírání brambor pomalu protahuje do pozdních večerních nebo chcete-li časných nočních hodin. Ráno ovšem bývá kruté. Bolení hlavy z pozdního hodování a rozlámané celé tělo z nezvyklé fyzické námahy, to je daň za plné sklepy. Daň sice krutá, ale nezbytná. To ví na Horácku každý. A za rok ji podstoupí všichni znovu. A rádi.