„Symbolická pouť Jaroslava Skryji končí na místě, kde před sto dvanácti lety začala. Na místě jemu určitě nejbližším, na jeho rodném domě.“       

Těmito slovy uvedl starosta obce Bohdalec, Stanislav Kučera, slavnostní akt odhalení pamětní desky významnému bohdaleckému rodákovi, Jaroslavu Skryjovi. Slavnosti se zúčastnilo nečekané množství diváků, kteří svou přítomností vzdali hold jeho hrdinství a morálnímu poslání.

 
 

Jaroslav Skryja se narodil 11. března 1895 a byl nejmladším z osmi dětí. Do třetí třídy navštěvoval obecnou školu v Bohdalci, další třídy už absolvoval ve Lhotě. Následovala měšťanská škola v Bystřici nad Pernštejnem a učitelský ústav v Brně.

Jeho prvním působištěm byla Zastávka u Brna. Už na tomto místě vstoupil do Sokolské jednoty. Pak přišla první světová válka a on, stejně jako mnoho jiných, musel narukovat.

Do rodného Bohdalce se vrátil ještě jednou a to v roce 1918, kdy pronesl k občanům slavnostní projev k oslavám konce první světové války a vzniku samostatného Československa.

Dalším místem, kde pokračoval ve své učitelské praxi, byly Kravaře. Městečko ležící mezi Opavou a Hlučínem, s převážnou většinou německého obyvatelstva. Český učitel zde neměl zezačátku příliš mnoho přátel, místní se mu snažili dát jasně najevo svou nechuť k českému školství. Skryjova vytrvalost však původní nedůvěru postupně odstranila. Organizoval výlety, kulturní i společenské akce, pořádal přednášky. V Kravařích se nakonec i oženil. 23. srpna 1922 si vzal zdejší učitelku Josefu Ferinovou. Ale ani  tady neskončila jeho učitelská pouť. Pokračovala v Dolních Kounicích, kde se znovu také zapojil do práce v Sokolské jednotě. Působil zde jako kronikář, vzdělavatel a nakonec starosta. Byl velmi aktivním členem a úspěšným organizátorem.

 
 

 

Jeho pouť pak pokračovala do Brna-Líšně a Žabovřesk. A ani v době okupace nezůstal nečinně sedět s rukama založenýma v klíně. Naopak, velice brzy se připojil k ilegální vojenské odbojové organizaci „Obrana národa“. 13. prosince 1939 byl pro tuto svou činnost zatčen a odveden do Kounicových kolejí, kde proběhl jeho výslech. Koncem ledna roku 1941 byl převezen do polské Vratislavy a odtud o čtyři měsíce později do Berlína. 9. června 1942 stanul před soudem a byl mu uložen trest dvanáct let káznice.

Jaroslava Skryju však nemohla zlomit ani tato rána osudu. Jakmile mu bylo přiděleno slovo, označil  vlastní odbojovou činnost za svůj morální příkaz a použil citát českého historika Františka Palackého: ,,Kdybych byl třeba z cikánského rodu a poslední jeho potomek, přece bych se přičinil, aby po mně zůstala aspoň čestná památka.“ Tato slova mu vynesla nový trest - trest smrti. Byl odvezen do Plőtzensee a 27. října 1942 popraven. Ve svém posledním dopise rodině vzpomíná: „,,…Ach, jak to bylo u nás krásné, u nás doma, U Rybníčků, Na Maňkovech, v lesích bohdaleckých, i u Vás ve Březí a v Meziříčí…“

,,Budu umírat klidně, ježto svědomí mám čisté…, že jsem chtěl jen dobré a blaho všech…Doufám, ba věřím pevně, že se Vy jistě zase dožijete klidných dob, kdy si člověk bude cenit člověka, kdy bude vládnout harmonie a vzájemná shoda a solidarita nejen lidí, ale i národů a lidstva. Dobrá myšlenka, toť nesmrtelný genius, jenž přežívá těžkosti a nakonec přec rozkvétá a zdárně roste.“

 ,,Vždy jsem se snažil o to nejlepší, prací, silnou vůlí, lepší život a lepších životních podmínek dosáhnouti… Jen tak přijde člověk k vlastnímu účelu a smyslu života, před tváří věčnosti… Odevzdal jsem se do vůle Boží a přijdu na věčnost jako křesťan.“

 

 

 

In memoriam mu byl udělen v roce 1946 Československý válečný kříž 1939.

 

Pamětní deska tomuto nezdolnému bojovníkovi za svobodu byla odhalena již popáté. Tři jsou umístěny v Brně, jedna v Dolních Kounicích. Pátá na jeho rodném domě. V Bohdalci se sešlo ono krásné slunečné odpoledne okolo dvou set lidí. Přítomni byli i významní hosté – hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil, senátor Josef Novotný, místostarostka Žďáru nad Sázavou Dagmar Zvěřinová, radní kraje Vysočina Jaroslav Hulák, plukovník Pavel Koutenský, člen ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu, bývalý dlouholetý starosta Sokola v Brně a majitel dvou bronzových medailí z olympijských her v roce 1948 Zdeněk Růžička a další. Nechyběli samozřejmě ani členové rodiny Jaroslava Skryji. A právě jeho vnučka, paní Milena Strádalová, odhalila spolu s hejtmanem kraje Milošem Vystrčilem pamětní desku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A zatímco nekonečné davy lidí prohlížely výstavku připravenou na počest bohdaleckého rodáka nebo s díky přijímaly uchystané občerstvení, položila jsem několika osobnostem stejnou otázku:

Jste překvapeni množstvím lidí, kteří se přišli na tuto akci podívat?

 

Starosta obce Stanislav Kučera: „Jsem velmi potěšen a to zejména účastí „Sokolů“ z Brna, dále pak naší politické reprezentace. Je to obrovská pocta pro naši obec.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Senátor Josef Novotný: „Taková hojná účast mne opravdu překvapila, čekal jsem daleko komornější a menší akci. Je vidět, že tradice a hlavně hloubka myšlenek pana učitele Skryji byla tak velká, že dokázala oslovit to ohromné množství lidí, kteří dnes přišli vzdát čest jeho památce. Jsem rád, že se tato akce zde uskutečnila. Trochu mne uklidňuje, když se dívám na dnešní morální kodex společnosti, kde stále žijí jak sokolské myšlenky, tak i tradice a návrat k nim. To je obrovská šance pro budoucnost. Naše republika má zoufale málo hrdinů, mnozí jsou zapomenuti. A jsou to často lidé, kteří by si zasloužili mnohem více pozornosti. Je úlohou dnešních historiků, aby toto vytahovali na světlo. Záporných hrdinů máme plné noviny, ale tito kladní hrdinové nám často unikají. A to, že tuto akci navštívilo tolik lidí, je pro mne velkým překvapením a taky si toho nesmírně vážím. Čekal jsem tu pouze pana starostu a místní hasiče, kteří bývají vždy u všeho. A najednou se ve vesnici, která má tři sta obyvatel, objeví na takovéto akci dvě stovky lidí.“

 

 

Radní kraje Vysočina Jaroslav Hulák: „Zastupitelstvo udělalo velice dobře, že schválilo tuhle akci a pozvalo občany. Množství přítomných mne také velice překvapilo, protože ne vždy bývá na odhalování pamětních desek k poctě významného člověka tolik lidí. Moc si toho vážím.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil: „Musím říct, že mne to překvapilo a jsem hrozně rád, protože si myslím, že když občané obce jdou v takovém počtu na odhalení pamětní desky svého rodáka, který prokázal obrovskou dávku odvahy, pak ta obec dobře funguje. Moc mne to těší. Jestliže lidé začnou pracovat i na jiné obrodě než materiální, pak se musí dostat i ke svým kořenům, minulosti kraje a obce, kde žijí. A jsou pak rádi, že tu mají takové významné předchůdce. Hrdinů, jako byl Jaroslav Skryja, není málo, ale problém je spíš v tom, že o nich nevíme, že je nehledáme nebo je najít neumíme. A přitom bychom je hledat měli a měli bychom mít jiné vzory, než třeba televizní „Vyvolené“ a podobně. Je dobře, že Bohdalec začal.“

 

 

 

 

 

 

A pan starosta odpověděl ještě na jednu otázku:

Jak dlouho trvala příprava této slavnosti?

„Záměr uspořádat odhalení pamětní desky Jaroslavu Skryjovi uzrál zhruba před rokem. To jsme začali sbírat informace a na jejich základě pak na jaře letošního roku rozhodlo místní zastupitelstvo o realizaci celé akce.“

 

 

 

 

Odvážných lidí, jako byl Jaroslav Skryja, by se na Vysočině našlo jistě mnoho. Většina z nich už ale dávno upadla v zapomnění. Škoda. Kladných hrdinů není nikdy dost. A takových, kteří prokázali svou morální převahu a zároveň odvahu teprve ne.

 

Na svého rodáka už ale bohdalečtí určitě nezapomenou. Vždy jim jej bude připomínat pamětní deska na jeho rodném domě, domě číslo padesát, kde se Marii Skryjové a Josefu Skryjovi, hospodskému v Bohdalci, v měsíci březnu roku 1895 narodilo osmé dítě, syn Jaroslav.