Plánovaná aktivita kraje v podobě takzvané „Páteřní sítě kraje Vysočina“ rozbouřila klidné vody v CHKO Žďárské vrchy. 

Ochranáři se ozvali především proti skutečnosti, že s nimi nikdo nekonzultoval, kudy by vlastně páteřní síť vedla. Což je pochopitelné, protože zvolená silnice vede napříč chráněnou krajinnou oblastí.

 Kromě Správy CHKO se proti rozhodnutí vést trasu přes Žďár nad Sázavou-Počítky-Tři Studně-Fryšavu-Kadov-Krátkou-Sněžné-Daňkovice-Borovnici až do Poličky ozvali i občané Žďárska, Novoměstska a Sněženska, kteří podepsali petici za vyjmutí silnice č. II/353 z páteřní sítě kraje.

Takže, co vy na to, pane hejtmane?

„Schválení páteřní sítě komunikací kraje Vysočina znamená, že máme v rámci usnesení zastupitelstva vyjmenováno několik desítek silnic, o kterých si myslíme, že jsou pro kraj tak důležité, že by se měly v první vlně rekonstruovat. Není určeno ani pořadí, ani kdy se tak stane. Samozřejmě pokud my k rekonstrukci nakonec přistoupíme, pak to uděláme tím způsobem, že vše bude probíhat ve správním řízení včetně vyjádření dotčených orgánů, což je v tomto případě CHKO a obce.

Ke schvalování zastupitelstva, kterému předchází schvalování v radě, jsou všechny materiály veřejně přístupné. Všechny informace o tom,které silnice jako páteřní chceme určit, byly dostupné. Tak se stalo to, že my jsme zvolili síť, kde jedna silnice CHKO, případně některým občanům nevyhovuje. Ale to, jestli se ta silnice opravdu bude rekonstruovat a kdy se bude rekonstruovat, to zatím rozhodnuto není. Na toto z hlediska obcí ne úplně informačně přístupné rozhodnutí reagovaly dotčené obce tím způsobem, že aniž by kohokoliv z kraje Vysočina kontaktovaly a zeptaly se na podrobnosti, tak oznámily do novin, že se cítí tímhle tím způsobem jednání dotčeni, a že si myslí, že to celé mělo probíhat jinak.“

Tady šlo také o to, že vytvoření projektu před tím, než se vůbec začne o něčem jednat, jsou vyhozené peníze.

„To je možné, ale projekt je podkladem pro stavební povolení, atd. a to už je věc, kdy se jich to dotkne. To není tak, že by o tom nevěděli. My nemůžeme dělat projekt za jejich zády. Při přípravě projektu by se s nimi rozhodně počítalo. Nehledě na to, že samotným zveřejněním toho, co chceme dělat, jednoznačně dokazujeme, že nechceme nikoho podvést ani obejít.  Všichni se mohli dočíst, jaký je záměr kraje a mohli na to i reagovat. Je otázka, jestli je efektivnější reagovat přes média nebo si o tom nejdříve popovídat. Podle mne by byla lepší druhá varianta a až pokud nedojdeme ke společnému závěru, pak se můžeme začít bavit přes noviny.

Doposud není určeno, jak je zrovna tato komunikace aktuální, kdy by se měla dělat a kolik by to stálo. Ale z novin jsme se dozvěděli, že je vše špatně. CHKO měla nejdříve jednat s námi a teprve poté se obrátit na média.

Kraj Vysočina má 4600km silnic a celková částka na opravy je čtyřicet miliard. Tolik peněz nemůžeme dát dohromady. Stav silnic se pomalu zhoršuje a my jsme se dohodli na tom, které silnice určíme jako klíčové. Ty pak budeme opravovat přednostně. Jsou to silnice propojující města a bývalé střediskové obce. Tyto silnice se vytipovaly na základě určitých kritérií, jako je třeba to, která města protínají, kolik tam jezdí vozidel, atd. Vytipovali jsme takto asi osm set kilometrů silnic a silnice Žďár nad Sázavou-Počítky-Tři Studně-Fryšava-Kadov-Krátká-Sněžné-Daňkovice-Borovnice až Polička je pouze jednou z mnoha.

Mě to připadá úplně stejné, jako když se nějaký plavec rozhodne přeplavat Amazonku a jako tréninkové řeky si vybere třeba Nil, Mississippi a Vltavu. A povodí Vltavy by se ozvalo, že to s nimi nikdo nekonzultoval. Tak by se na to vykašlal a šel by raději na Amazonku. A my to uděláme stejně. Když uvidíme, že je tu nějaký problém, tak to opravovat nebudeme. CHKO se nemusí bát, že tam vlítnem s bagrama, to rozhodně ne, raději přeplaveme jinou řeku. Těch řek je tolik, že když nebudou chtít, tak se na ně nedostane.“

Podobný názor zastává i krajský radní Jaroslav Hulák.

 „Jestliže dnes zpravujeme silnici, tak když na ni dáme obyčejný koberec, přijde nás kilometr na milión korun. Jestliže děláme novou silnici, tak je to řádově mezi deseti až třiceti milióny na kilometr. Stav silnice se zhruba po sedmi letech z vynikajícího stavu dostane do vyhovujícího. Čili už vyžaduje další investici. Ale my máme další tisíce kilometrů silnic, které jsou ve stavu nevyhovujícím. Musí se přesně vybírat a to na základě toho, kolik tam jezdí aut, jaké to spojuje aglomerace atd. To jsou věci, které máme na zřeteli jako klíčové. A když se pak řeší nějaký problém, pak musí nastoupit zákon. A správní řád říká jasně, kdo je účastníkem řízení.  Tohle byla vlastně zbytečná aféra, stačilo zvednout telefon nebo napsat a mohli jsme se s CHKO dohodnout.“

Možná by bylo pro příště lépe, kdyby spolu obě instituce komunikovaly hned od začátku. Není divu, že se CHKO ozvala, vždyť její pracovníci se snaží zachovat jedinečné přírodní bohatství, které se na území kraje nachází. Možná byla jejich reakce poněkud prudká a předčasná, ale určitě je lépe předcházet než se snažit o dodatečné odstraňování následků.