Nerozlučná dvojice Lubo Kristek a Iveta Pavlovičová připravila nádherně bláznivý večer plný překvapení.   

V brněnském divadle „Radost“ se sešli všichni ti, kteří se jakkoliv podíleli na velkolepém projektu nazvaném „Kristkova podyjská glyptotéka“. Ať už šlo o sponzory, kameramany či hlavní protagonisty, všichni, jako jeden muž, zasedli v hledišti a s napětím očekávali věci příští.

A surrealistický umělec opět nezklamal. Pět silných postav pomalu snášelo podivný kokon, z něhož se na jevišti vyklubala zvláštní, děsivá postava. Všichni přítomní v ní viděli samotného mistra, ale opak byl pravdou, neboť Lubo Kristek zcela nekristkovsky přišel na jeviště úplně normálně, po schodech a po svých. Dramatický začátek ihned dostal odlehčený ráz.

Jeho přítelkyně a múza Iveta Pavlovičová všechny přítomné mile přivítala a pozvala je ke zhlédnutí záznamu všech desíti happeningů, které projekt „Kristkovy podyjské glyptotéky“ provázely. Poděkovala také všem, kdo se na projektu účastnili, ale kromě toho i institucím, které pomohly už jenom tím, že nic nedělaly, takže ani nic nepokazily.

Svůj vzkaz poslal přítomným pomocí videozáznamu i hudební mág Daniel Forró, jehož hudba ke Kristkovým snovým představám neodmyslitelně patří. Skladatel, žijící v současné době v Japonsku, z promítacího plátna divákům připomenul, že v dnešním světě, zaměřeném na jiné, než duchovní hodnoty, je doslova zázrak, když se někomu podaří to, co Lubo Kristkovi. Lubo a Iveta jsou podle něj čistí blázni ve středověkém smyslu slova a také lidé, kteří mají originální pohled na život a umění, který dokážou předat také ostatním.

Po celou dobu, kdy publikum napjatě sledovalo promítání improvizovaných představení, stál Lubo Kristek na jevišti a tvořil. Pomalu tak vznikal obraz inspirovaný nejen happeningy samotnými, ale i atmosférou v sále. Konečný výsledek sice podle slov samotného mistra nebyl ještě dokonalý, ale v klidném prostředí ateliéru časem zdokonalí to, co jeho zkušenému oku neladilo.

Překvapující byl i závěr večera, i když všichni, kteří obdrželi mistrovu pozvánku, již něco tušili. Hosté si totiž měli s sebou přinést hudební nástroj, na který neumějí hrát. Sám umělec se pak vcítil do role dirigenta a celé hlediště spustilo. Muzikant s absolutním hudebním sluchem by jistě zaplakal, ale přítomní se dokonale bavili a nikomu nevadila divoká disharmonie, která zazněla v sále. Nejoriginálnější hudební projev získal ocenění, ale odměněni byli nakonec všichni. Nebo téměř všichni, poněvadž jen málokdo si ze zajímavého večera s sebou neodnášel jako dárek DVD s happeningy provázejícími „Kristkovu podyjskou glyptotéku“. Glyptotéku, která začala u nás, na Vysočině, u pramene řeky Dyje…..