Už od roku 1996 pravidelně každý rok vychází vlastivědný sborník vydávaný Muzejní a vlastivědnou společností v Brně a Státními okresními archivy v Třebíči a Žďáru nad Sázavou.

Jedním z pravidelných přispěvatelů je i Vít Křesadlo ze Státního okresního archivu ve Žďáru nad Sázavou.

V těchto dnech vyšlo další, tentokrát už jedenácté číslo Západní Moravy. Co vše si máme pod tímto názvem představit?

Jde o sborník, který vydávají okresní archivy v Třebíči a Žďáru nad Sázavou, takže tím je daný i region, který je v této publikaci zachycený. Jsou to většinou články z historie okresů Třebíč a Žďár nad Sázavou. Samozřejmě s přesahy, občas je tam třeba zachyceno dění v okrese Jihlava a okolí. Sborník vychází každý rok, většinou se nám ho podaří vydat koncem roku.

Kdo všechno do Západní Moravy přispívá?

V knížce jsou články jak renomovaných historiků, tak i vlastivědných badatelů. Dáváme prostor širší veřejnosti. Snažíme se podchytit i studenty, kteří u nás dělají diplomové práce. Některé z nich jsou natolik kvalitní, že je stojí za to otisknout.

Co nás čeká v tomto novém čísle?

Z těch nejzajímavějších věcí, které najdete v letošní Západní Moravě, je to třeba edice zápisů novoměstského hrdelního soudu. Čtenář tam nalezne zápisy výslechů obviněných ze zločinů a také rozsudky. Zachyceny jsou převážně zločiny, které končily odsouzením a smrtí na novoměstském popravišti.

Další zajímavostí je přehled nových obecních symbolů a praporů, tentokrát z let 2002 – 2004. Je to vlastně seznam obcí výše zmíněných dvou okresů, popisy jejich symbolů plus barevné vyobrazení všech znaků a praporů. Jde o pokračování, článek volně navazuje na třetí a desátý ročník sborníku Západní Morava.

Zajímavý článek je také o náboženských poměrech v Rovečném v letech 1850 – 1938. Je to obec, která se po vydání tolerančního patentu změnila ze dne na den z katolické na evangelickou. Katolíci se dostali do menšiny. Jak se tato dvě vyznání v obci snášela a jak se katolíci vyrovnávali s prudkou změnou poměrů, to vše je popsáno v práci jedné bývalé studentky, Dariny Lukášové, která u nás taktéž dělala diplomku.

Nedá mi to, abych nepřipomenul i článek o velkomeziříčských konvářích. To je jedno ze zapomenutých, ale velmi zajímavých řemesel. Hlavním produktem, jehož výrobou se konváři zabývali, byly konve. Ovšem nebyly to naše staré známé konve na zalívání, jak je známe dnes, ale konve jako nádoby na nápoje. Dalšími jejich výrobky, kterými se velice proslavili, byly zvony. Konváři byli zároveň i zvonaři.  A zvony velkomeziříčských konvářů se dostaly na kostely v širokém okolí, například do Nového Města, Olešné, Bobrové a jinde.

Pro zájemce je také důležitá cena a informace, kde lze sborník koupit.

Publikace dáváme do knihkupectví za sto padesát korun (konečná cena se ještě navýší o rabat), tedy stejně jako loňský ročník. Zakoupit si ho můžete u nás v archivu a to jak ve Žďáře, tak i na naší pobočce ve Velkém Meziříčí. Prodávají jej i kolegové v Třebíči. Sehnat se dá i v knihkupectvích ve Žďáře nad Sázavou, Novém Městě na Moravě, Velkém Meziříčí a Velké Bíteši.

A co dalšího se ještě v nové publikaci dozvíte? Tak třeba jaký je rozdíl mezi praporem a vlajkou, jak velké byly nádoby na nápoje zvané konve nebo jak vypadalo školství před tereziánskými reformami a po nich.