Cyril Musil obdržel čestné občanství

Cyril Musil obdržel čestné občanství

Čestné občanství  in memoriam bylo uděleno na zasedání zastupitelstva města studnickému rodákovi Cyrilu Musilovi. Z rukou starostky Nového Města na Moravě Zdeňky Markové jej převzala dcera Cyrila Musila paní Dagmar Šafrová.

Cyril Musil se narodil 26. Listopadu roku 1907 ve Studnicích u Nového Města na Moravě. Už od dětství se věnoval lyžování a láska k tomuto sportu jej později vedla i k přebudování rodinného statku na lyžařský penzion. Zúčastnil se také Zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu v roce 1936. V běhu na padesát kilometrů skončil na devátém místě. Šestkrát se stal mistrem ČSR a šestkrát mistrem Polska.

V období druhé světové války byl jeho penzion úkrytem pro odbojáře. Tehdy se jeho hrdinství a statečnost jeho ženy Růženy projevilo naplno. Nikdy nezaváhali poskytnout azyl lidem, kteří se skrývali před gestapem.

Ani po skončení války se nevrátil život Cyrila Musila do klidných kolejí. STB jej zatkla v létě roku 1949. Dostal se do několika věznic, nakonec skončil v Ilavě. Odtud se mu podařilo uprchnout. Aby neohrozil svůj život, musel utéct za hranice. Jeho strastiplná pouť byla ukončena až v kanadském Ontariu. Do své vlasti se už nikdy nevrátil. Jeho hrob je v Torontu. Náhrobní deska nese nápis „Cyril Musil – kulak studnický“.




Cyril Musil si čestné občanství a uznání občanů Nového Města na Moravě svými skutky určitě zasloužil. Možná by bylo ale vhodnější nespojovat tento slavnostní akt se zasedáním zastupitelstva, na kterém měla být mimo jiné projednávána otázka privatizace městských bytů. Kvůli tomuto bodu se celé zasedání odehrávalo ve velkém sále kulturního domu a sešla se zde spousta novoměstských občanů. Mnohým z nich se ovšem nelíbilo, že se nepřistoupilo okamžitě k otázce privatizace a dávali to velice hlasitě najevo.




Slavnostní akt předávání občanství tak vyzněl poněkud do ztracena. Řečníci byli rušeni odcházejícími, hlasitým smíchem a dokonce i výkřiky typu „zkrať to!“. Zasáhnout dokonce musela i starostka města, která přítomné žádala o klid. Jakákoliv úcta k hrdinským činům Cyrila Musila byla ta tam.




Samozřejmě že ne všichni se takto chovali. Rušících přítomných však bylo v sále poměrně hodně. A i když chápu, že otázka koupi bytu je pro občany důležitá, neomlouvá to jejich naprosto nevhodné chování.


Nicméně čestné občanství bylo uděleno, i když si to rodinní příslušníci Cyrila Musila i členové Konfederace politických vězňů a Svazu bojovníků za svobodu určitě představovali úplně jinak. I Dagmar Šafrová, dcera Cyrila Musila byla slavnostním předáním čestného občanství poněkud rozčarovaná.


Nedá mi to, abych se nezeptala, co říkáte poněkud nevhodnému chování novoměstských občanů na dnešním předávání čestného občanství?

Nejsem překvapena, historie bohužel málokoho zajímá. I když by lidi zajímat měla, protože kdo nechce znát minulost, nezná budoucnost. To není můj výrok, ale klasika.


Jak se díváte na skutečnost, že až po tolika letech konečně vzdali novoměstští hold svému slavnému spoluobčanovi?

Nedovedu si vysvětlit, proč po tolika letech, i když letos je výročí sto let od jeho narození. Mám ale pocit, že už i dříve, po roku 1990, se začínal objevovat první zájem o jeho osobnost.

Otázku čestného občanství nechci nijak znevažovat, ale nepovažuji ji ani za velmi důležitou. Občanem Nového Města byl, čestný člověk to také byl, takže formalita přiznání čestného občanství je podle mě opravdu jen formalita.




Zmínila jste sté výročí od jeho narození. Vzpomněli si na něj i novoměstští občané?

Vzpomněli si na něj lyžaři, přijeli uctít jeho památku na jeho rodný statek na Studnice. Bylo mezi nimi hodně starých lidí, kteří říkali, že když byli dětmi, tak k mému otci vzhlíželi jako ke svému vzoru. Všichni ho znali a dobře si ho pamatovali. Sešlo se tu asi třicet lidí, naprosto neorganizovaně. Přinesli k uctění jeho památky věnec a ten nesli až ke křížku, do polí, kde se dříve lyžovalo.


Vysočina, Nové Město na Moravě.