Viktor Halva. Jméno, jako každé jiné. Většině lidí nic neřekne. Avšak tomu, kdo zná dokonale podrobnosti zkázy Titanicu, bude tohle jméno snad alespoň trochu povědomé.
Brněnský rodák, kterého vždy lákalo všechno, co mělo alespoň něco společného s Amerikou. Když mu bylo jedenáct let, přestěhovala se celá rodina do Bystřice nad Pernštejnem. V roce 1908 odchází Viktor, tehdy šestnáctiletý, zpět do Brna. Jde tam nabídnout své služby dvěma Američanům, kteří hledali pomocníky pro zajímavou produkci. Dva Američané byli bratři Wilbur a Orville Wrightové a ze zajímavé produkce se vyklubalo letadlo Wright Flyer později zvaný Flyer, známější spíš jako Kitty Hawk.
V následujícím roce se Viktor Halva připojil ke kočovné společnosti „Buffalo Bill Wild West“, která byla právě na turné po Evropě. Jeho technické znalosti a manuální zručnost zde byly více než vítané. Viktor si od svého nového zaměstnání sliboval hlavně volnou cestu do světa. Čtyři a půl měsíce putoval s cirkusem po všech větších evropských městech. Jaké bylo nakonec jeho zklamání, když namísto trvalé smlouvy obdržel pouze doporučující dopis pro dalšího zaměstnavatele.
Ani Vídeň, kde získal další práci v továrně na lehkou munici, jej nemohla uspokojit. Jeho dobrodružnou povahu to neustále táhlo za oceán. Navíc nikdy nebyl z těch, kteří se bojí a tak když mu začalo hrozit, že bude muset narukovat na vojnu, rozhodl se v roce 1912 opustit Evropu a vydat se dál do světa.
Tento útěk ovšem nevyšel. Viktor Halva byl chycen a za odmítnutí vojenské služby poslán na půlroční nucené práce do severočeských uhelných dolů. Hned třetí den po nástupu trestu se ale zúčastnil hromadného útěku a podařilo se mu dostat se až do Hamburku.
Policie mu však byla v patách. Nejlepším řešením byl další útěk. Tak se stal Viktor Halva poprvé černým pasažérem. Propašoval se na nákladní loď a tak se mu podařilo v dubnu roku 1912 dorazit do Southamptonu. Tady se cesty „nepotopitelné“ lodi a odvážného Čecha protnuly. Tento „zázrak techniky“, jak byl Titanic často označován, Viktora doslova očaroval. A jak by ne, největší, nejluxusnější a nejmodernější parník ohromoval snad každého.
Jeho stavba byla zahájena v březnu roku 1909. O dva roky později byl spuštěn na vodu. Se svými parametry – délkou 259,83m, šířkou 28,19m, výtlakem 52 310t, váhou 46 328t a ponorem 10,54m byl bezesporu největší lodí své doby. Tři kotvy, upevněné na přídi, vážily celkem 31 tun. Na parníku se mohlo plavit celkem 2566 cestujících. Bylo zde místo i pro početnou posádku – 75 osob palubního oddělení, 362 osob strojního oddělení a 544 osob hospodářského oddělení. Patnáct příčných přepážek a šestnáct velkých vodotěsných komor, které se skrývaly v podpalubí, mělo zaručit nepotopitelnost.
Viktorovi se podařilo přemluvit cestujícího z kajuty číslo 903, aby mu pomohl. Při nakládání zásob proklouzl na palubu a ukryl se v kajutě. Obýval malý prostor pod lodním lůžkem a jeho dobrodinec jej zásoboval jídlem. Tři dny zbývají do vyplutí. Konečně přichází všemi napjatě očekávaný 10. duben a Titanic se vydává na svou první plavbu. Plavbu, která tak nešťastně skončila.
Neděle, 14. dubna, 23 hodin a 40 minut. Výkřik „Vpředu ledovec!“ odstartoval závod se smrtí. Mezi těmi, kdo vyběhli na palubu je i Viktor Halva. Jakmile byly spuštěny první záchranné čluny, neváhal a skočil do vody. Sevřela ho jako ledová obruč, ale rychle vyplaval nad hladinu. Kolem se to hemžilo lidmi, kteří zápasili s chladnou vodou Atlantiku. Viktor hledal, čeho by se zachytil. Nedaleko něj plul záchranný člun a z něho se pro odvážného mladíka natáhly pomocné ruce. Mokrý, ale živý seděl celou noc ve člunu spolu s dalšími trosečníky. K ránu je zachránil parník Carpathia, který dorazil k místu neštěstí, jak nejrychleji mohl. Bohužel pro většinu lidí z Titanicu pozdě. Ledová voda Atlantského oceánu pohltila více než tisíc pět set cestujících a členů posádky. Černý pasažér, o kterém neměl při nalodění téměř nikdo ani tušení, vyvázl se zdravou kůží. Svého dobrodince z kajuty číslo 903 však už nikdy nespatřil.
Viktor Halva si svůj sen splnil. Amerika se stala jeho novým domovem. Brněnský rodák, který část svého dětství a dospívání prožil v Bystřici nad Pernštejnem, dosáhl všeho, po čem toužil. Jeho „cesta za snem“ si vyžádala spoustu odvahy. Ta mu však nikdy nechyběla.
Viktor Halva - narozen 21. březba 1892 v Brně - zemřel 4. prosince 1958 v nemocnici pro válečné veterány na Grand Island.
