Jaro je tady?

Jaro je tady?

 Vysočina,  Žďárské vrchy, Svratecká Hornatina Včerejší vysoké teploty nenechaly nikoho na pochybách. Jaro už se blíží přímo mílovými kroky.  

I když podle pranostik, které se ke krásné a slunečné neděli váží, to zase není tak jednoznačné. Svatý Matěj je tak trochu alibista. Ať už je teplo nebo mrzne, jen praští, všechno je v tento den možné. No posuďte sami: „Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.“ Nebo: „Svatý Matěj ledy láme, když neláme, nadělá je.“ A ještě: „Svatý Matěj boří mosty nebo je staví.“ Z takovýchto předpovědí by nebyl moudrý ani Šalamoun.

 

Každopádně se nám včerejší den nečekaně vydařil. I když bylo možné sem tam najít ještě nějaké zbytky sněhu, to aby bylo všem jasné, že se paní Zima nehodlá jen tak vzdát své nadvlády nad krajem.

 

 
 

 
 

 
 

 

V nádherně zvlněné krajině, která doslova vrněla blahem a protahovala se jako líná kočka pod hřejivými slunečními paprsky, už bylo vidět pruhy jasné jarní zeleně.

 

 

Vrba rokyta kvete ostošest. Že ji neznáte? A co takhle její další název vrba jíva? Nebo ještě lépe – kočičky? Toto pojmenování už jistojistě nenechá nikoho na pochybách. Kdo by je neznal – hebké na dotyk a přitom tolik důležité, vždyť jsou první potravou pro zimou vyhládlé včely.

 

 

 

Den byl jako malovaný a ani západ slunce nezůstal pozadu. Krajina se převlékla do oranžových a zlatých odstínů, které pomalu tmavly spolu se zapadajícím sluncem.