Ve čtvrtek 7. září jsme mohli sledovat opět zatmění Měsíce. Tento úkaz není až tak výjimečný, pokud jste ho tedy propásli, nemusíte zoufat. Letos probíhá zatmění podruhé (a naposled), první bylo v březnu.

Na okamžik, kdy Měsíc vstoupí částečně do stínu Země, jsme byli v denním tisku i televizi několikrát upozorněni. Stačilo si tedy vzpomenout právě po osmé hodině večerní a vzhlédnout k obloze. Počasí nám přálo, bylo jasno a Měsíc byl nepřehlédnutelný. A tak bylo možné kochat se pohledem na zářící Měsíc a sledovat, jak jeho část mizí v polostínu. Nejvíce byl zastíněn chvilku před jedenadvacátou hodinou. Jak bylo avizováno, nedošlo k zatmění úplnému. I tak stál pohled za to.

Zatmění není jev vzácný, vidět jej je mnohem pravděpodobnější, než zatmění Slunce. Navíc ho můžou spatřit všichni, jenž se nacházejí v té době na noční polokouli Země. Sledovat zatmění Slunce se dá pouze v úzkém pásu na Zemi.
Pokud by Vás zatmění zajímalo podrobně, jistě se to dozvíte v nějaké odborné literatuře. V základu jde o to, že Slunce je zdroj světla, a proto za oběma dalšími tělesy sluneční soustavy, Měsícem a Zemí, vzniká kuželovitý stín.
Díky tomu, že Země obíhá okolo Slunce, je poloha měsíčního úplňku při každé lunaci (tj. doba, za kterou Měsíc Zemi obletí) odlišná. Nejen, že každý další úplněk (myšleno Měsíc ve fázi úplňku) zdánlivě leží v jiném souhvězdí, ale také je odlišná odchylka mezi Měsícem a ekliptikou. Je-li úplněk od ekliptiky odchýlen pouze o méně než 1,5°, můžeme spatřit měsíční zatmění.

Potom už záleží jenom na tom, jestli se Měsíc nalézá ve stínu nebo polostínu a podle toho proběhne úplné nebo částečné zatmění.

Pokud se Vám popsaný jev líbil a těšíte se na další, máte možnost shlédnout jej v březnu příštího roku.