Bez mála pět set lidí navštívilo v pátek prostory historické budovy bývalé novoměstské radnice, nynějšího sídla Horáckého muzea.
Venku na náměstí to sice moc velikonočně nevypadalo, zato vevnitř panovala sváteční jarní nálada. Kdo chtěl, mohl si nechat uplést jakoukoliv velikonoční pomlázku. Rukama odborníka na slovo vzatého, Pavla Bureše, prošly stovky proutků. A i když si občas muži myslí, že vrbové pruty jsou snad živé, a že z nich nelze nic udělat, na vlastní oči se zde přesvědčili, že opak je pravdou.
Ke svátkům jara patří hlavně vajíčka. Čím více, tím lépe. V Horáckém muzeu jich bylo opravdu dost. Věra Studená odrátkovala vajíčka pštrosí, slepičí i krůtí. Všechna dostala nový kabátek. Ale nezůstalo pouze u kraslic. K mání byly i přívěšky na krk nebo různá interiérová výzdoba.
Zastoupeno bylo i včelařské řemeslo. Jiří Zavřel spolu se svými kolegy nabídl ke koupi včelí produkty. Hlavně tolik oblíbená medovina šla rychle na odbyt. Pro včelaření byl podle jeho slov termín velikonoc dříve velice důležitý. Až na jaře se totiž řezaly plásty a lisoval med. Vždy polovina plástu byla ponechána v úlu, zbytek sloužil pro potřebu včelaře. A proč až o velikonocích? V tuto dobu už bylo totiž jasné, že brzy začne jaro a včely už nebudou odkázány pouze na vlastní zásoby.
Co by byly velikonoce bez medu a hlavně sladkých a voňavých perníčků! Drahoslava Horká sice není vyučená perníkářka, ale podle jejích výrobků by to rozhodně nikdo nepoznal. Pečivo si sama připraví a jak mohli vidět návštěvníci Horáckého muzea, zdobení jí jde tak, jako by se touto činností zabývala odjakživa.
Reliéfní malba voskem – složitý název pro jednoduché vzory. Tuto techniku přišla do muzea představit Miloslava Gregorová. Jak sama říká, je pořád ještě amatér a pokouší se o tradiční vzory. Zdobení kraslic prý chce pouze čas a trpělivost, pak to jde samo. Takže příště stačí nachystat včelí vosk obarvený plavenou křídou a bílá vajíčka, obrnit se notnou dávkou trpělivosti a můžete začít.
Iva Jindrová nabídla přítomným hned dvě techniky malování kraslic. Voskovou batiku a dírkování, které ale nemá s tradičními kraslicemi nic společného. Vajíčko bylo totiž symbolem plodnosti a děrované vejce bylo vlastně znehodnocené. Není bez zajímavosti, že kraslice paní Jindrové jsou zdobeny horáckými vzory. Kdysi byla vajíčka opatřena určitou symbolikou, například téma „na zemi“ znázorňovala kytička v květináči, nad nímž bylo namalované svítící slunce. Námět „na vzduch“ symbolizovala znázorněná vlaštovka nebo hmyz. Velmi často byla ústředním motivem láska – věneček znamenal počestnost a věrnost, překřížené větvičky slib manželství, dvě srdíčka vedená spirálovitou cestičkou po celé kraslici byla zase symbolem „cesty zamilovaných“. Když dříve dostal chlapec od děvčete velikonoční vajíčko, hned věděl, na čem je. Škoda, že se tato symbolika časem vytratila.
Nechyběla ani Ivana Hedbávná s krosienkou, dnes už málo známou textilní technikou a Mirka Vaculová se svými nádhernými výrobky z kukuřičného šustí.
Z vizovického těsta lze udělat kde co. Dana Partyková se už dvacet osm let zabývá tímto uměním. Základem je hladká mouka a voda. Z těchto přísad je potřeba udělat hodně tuhé těsto, které musíte nechat alespoň hodinu odpočinout. No a pak hurá do práce. Inspirace je dost a dost. Holubičky, zajíčci, vajíčka, pomlázky, panenky s kytičkou, beránci, ptáčci, cokoliv vás napadne. Hotové výrobky vydrží podle paní Partykové i více než dvacet let.
Velikonoce v Horáckém muzeu byly krásné i poučné. Byly jednou z těch akcí, z nichž návštěvníci i předvádějící odchází šťastní a spokojení.
