A ještě jednou velikonoce

A ještě jednou velikonoce

Tentokrát se podíváme do údolí řeky Svratky, i když o něco dále než obvykle. Naším cílem bude obec Březina, nacházející se kousek od Tišnova.  

Tady, v malebném poklidném prostředí, najdete ve venkovském stavení číslo tři galerii Skleněnka. V neděli odpoledne bylo na tomto místě neobvykle živo. Ani nepříznivé počasí neodradilo velké množství návštěvníků, kteří se přijeli podívat na velikonoční výstavu doprovázenou zajímavou hudební produkcí v dobových krojích. Velmi obdivované byly starobylé nástroje, které dnes už zná jen opravdový hudební znalec. Ale jeden z nich poznal každý a mnozí na něm mohli doslova oči nechat. Atraktivní vzhled a výrazný zvuk. Prostě dudy. Hrál na ně mladičký Michal Marhold, člen brněnského souboru Májíček.



Kolik je ti let a jak dlouho už hraješ na dudy?

Je mi třináct let a na dudy hraji už čtyři roky.


Jak ses k tomu dostal?

S naším souborem Májek jsme byli v Anglii a tam na to tehdy jedna paní hrála. Říkal jsem si, že bych se to mohl také naučit. Před tím jsem hrál na flétnu. V České republice jsou pouze dva učitelé, kteří učí na tento nástroj.


Bylo těžké sehnat nástroj?

Bylo. U nás dudy vyrábí pouze jeden pán a dostat se k němu bylo docela složité.









Ale velikonoční výstava, to jsou hlavně výrobky ať už lidových či profesionálních umělců.  A protože je majitelkou galerie sklářka Alice Dostálová, sklo tady vedlo prim.


Jak vznikla galerie Skleněnka?

Toto stavení jsme sehnali asi před dvěma lety. Původně jsme chtěli koupit něco mnohem menšího, ale když jsme uviděli ty obrovské prastaré prostory, tak bylo rozhodnuto. Objekt jsme zrekonstruovali a slouží teď jako galerie pro řemeslníky. Já sama jsem řemeslník a vždycky jsem chtěla, aby lidé, kteří nedělají zrovna akademické umění, ale přesto krásné věci, měli možnost své umění prezentovat.

Tato galerie odpovídá stylu starého selského stavení a nabízí možnost prezentace obyčejnému umění, které je někdy mnohem vyšší, než akademické a to hlavně proto, že ho děláme s láskou a jde nám přímo ze srdce.


Předpokládám, že název Skleněnka má spojitost s vaším povoláním.

Ano, já jsem sklářka a takto jsem si splnila svůj životní sen – prezentovat své výrobky a zároveň se věnovat rukodělné tvorbě. Problém je v tom, že skláři odcházejí, řemesla upadají a momentální stav je takový, že nejsou vytvořeny podmínky pro rukodělnou tvorbu a vůbec pro lidi, kteří nějakým způsobem ze sebe vydávají nadstandard. To není o penězích, ale o tom, co historicky drží naši národní kulturu. A protože mám skutečně pocit, že o řemeslo stát nepečuje, chci být tím, kdo bude řemeslnou úroveň pozvedávat.



 
   

 

 
 

 

 
 


Kteří řemeslníci jsou dnes tady, kromě vás, zastoupeni?

Zuzka Kadlecová vystavuje obrázky malované na skle, takzvanou podmalbu. Pár věcí tu má sochař Zdeněk Macháček, jde o řezané dřevěné plastiky. Veselou keramiku představuje Prokop Veselý.

Výstava je pro nepříznivé počasí rozdělena na dvě části. Jedna je v naší galerii a druhá v sále místní hospody " U mě ". Tam vystavuje pět žen různé rukodělné techniky, jako je drátování, hanácké kraslice, výrobky z kukuřičného šustí, pletení košíků, vyškrabávané a batikované kraslice. Každá technika je úplně jiná.

 


 

 
 
  

 

    

 

 
 


Velikonoční akce je zde poprvé nebo už má určitou tradici?

Je tu podruhé a stejně tak máme druhou sezónu provozu galerie Skleněnka. Vloni byly velikonoce o něco později, a protože bylo pěkné počasí, byla celá výstava soustředěna v našem areálu. Bohužel chladné počasí nám to tentokrát nedovolilo.


To ale nikomu z přítomných nevadilo. Bylo na co koukat a nejeden návštěvník si odvážel domů originální výrobek vytvořený šikovnou rukou řemeslníka.