Se jménem Jan Skaloš jsem se poprvé setkala 15. listopadu, kdy mi od něj přišla první pošta. Psal, že čte náš internetový magazín a žádal mne o kontakt na generála Pernického. Chtěl by totiž s kamarády uskutečnit pochod, který spolu s R.. Pernickým musel v prosinci 1944 absolvovat Leopold Musil, oba členové parašutistické skupiny Tungsten.

Pro ty méně informované jenom připomenu, že parašutisté měli být 22. 12. 1944 vysazeni u obce Vortová a odtud se přesunout do nedalekých Studnic. Vinou špatné navigace se ale dostali o osmdesát kilometrů dál. Zpočátku ani nevěděli, kde se vlastně nachází a trvalo jim téměř 24 hodin, než zjistili, že se ocitli u Libenic, mezi Kutnou Horou a Kolínem. Museli se dostat na místo určení, a proto se vydali směrem na Čáslav a přes Železné hory na jihovýchod do Českomoravské vrchoviny.

Zima toho roku byla krutá, parašutisté se mohli přesunovat pouze v noci, aby unikli gestapu. Přes den se skrývali v lese. Problém byl i se stravou, protože s několikadenním pochodem nikdo nepočítal. Naštěstí měli s sebou kilogram čokolády, ta jim pomohla přežít. Cestou oslavili i vánoce a do Studnic se dostali teprve 29. prosince, vysíleni a s omrzlinami.

Jan Skaloš a jeho přátelé by chtěli absolvovat skoro stokilometrový pochod ve stejnou dobu jako oba parašutisté a téměř za stejných podmínek. Jen s více zásobami jídla a se spacáky. Už mají za sebou jedno spaní na sněhu, dávají dohromady vybavení a tým. Pokud svůj pokus uskuteční, určitě nám dají vědět o jeho průběhu i závěru. Tak jim popřejme mnoho zdaru.