4. prosince je den svaté Barbory. Je to druhý významný adventní svátek. Podle legendy byla svatá Barbora dcerou bohatého pohanského kupce a žila ve třetím století našeho letopočtu v hlavním městě maloasijské Bithýnie, v Nikodémii. Její otec považoval křesťanství za velké zlo a když zjistil, že se dcera stává křesťankou, zavřel ji do věže. Odtud se Barboře podařilo uprchnout, utíkala k blízké skále, ta se rozevřela a poskytla jí na čas ochranu. Zradou se však dostala do rukou soudu, byla mučena a nakonec jí sám otec setnul hlavu. Vtom však sjel z čistého nebe blesk a na místě jej sežehl.

Není známo, nakolik je tato legenda pravdivá, ale Barbora byla časem prohlášena za svatou a dodnes je patronkou horníků a ochránkyní věží.

Na svátek svaté Barbory si hlavně dívky trhají třešňové větvičky ( mohou to však být větvičky z jakýchkoliv stromů nebo keřů ) a čekají, jestli jim do Štědrého dne rozkvetou. Pokud ano, pak se děvče do roka vdá. Rozkvetlý proutek si má dát do šněrovačky ( v dnešní době bude asi větší problém sehnat šněrovačku než rozkvetlou barborku ) aby si ho mládenec všiml a dovtípil se, že se dívka chce vdávat.

Ale správně utrhnout a opatrovat barborku není zase tak jednoduché. Větvička se musí uříznout po setmění. Pokud si dívka myslí na více chlapců, má si opatřit více větviček a každou označit jménem hocha. Vyvoleným bude ten, jehož proutek dříve rozkvete.Voda ve váze musí být každý den čerstvá, přinesená dívkou od pramene či studny v ústech a z nich se má zvolna vypustit do nádoby po větvičkách. Jak sami vidíte, není to nic jednoduchého.Dříve se dávala barborka do chléva za okno, protože tam byla z celého stavení nejstálejší teplota.

V dobách našich předků nosil dětem dárky nejen Mikuláš, ale i svatá Barbora. Byla to štíhlá, dlouhovlasá žena, na hlavě měla věneček nebo korunku, oblečená bývala v bílém hávu s dlouhou pentlí kolem pasu. Obličej jí zakrývaly vlasy. Obcházela města a vesnice, klepala metlou na okna a zvonila zvonečkem. Hodným dětem rozdávala ořechy a ovoce, ty zlobivé vyplácela metličkou.

A ještě jedna rada na závěr. Pokud chcete rozpoznat, která z vašich sousedek je čarodějnice a chce vám uhranout domácí zvířata nebo dokonce manžela, svažte rozkvetlou větvičku do věnečku a vezměte si ji na Hod Boží do kostela. Když se při mši svaté skrz tento věneček podíváte, budou čarodějnice vypadat, jako by seděly zády k oltáři.