Štědrý den

Štědrý den

Štědrý den je posledním dnem adventu. Už odedávna mu lidé připisovali mimořádný význam. Po celý den by se měl zachovávat přísný půst a ten musí dodržovat především děti, chtějí-li vidět zlaté prasátko. A protože nejíst celý den vydrží jen opravdu silné povahy, patří zlaté prasátko mezi nejtajemnější vánoční bytosti. Jen málokomu se zatím poštěstilo ho uvidět a tak zůstává neustále zahaleno tajemstvím.

V tento den museli být bohatí k chudým štědří, rozdávala se almužna, koledníci dostávali výslužku, děti dárky. Brzy ráno se celá rodina chodila umýt ke studni, aby byli všichni do dalších vánoc zdraví a silní. Protože má 24. prosince svátek Adam a Eva, milenci si mezi sebou vyměňovali jablíčka a perníčky. Adam a Eva byli prvním biblickým párem a proto se stali patrony snoubenců.

V některých zemích začínal Štědrý den zdobením stromečku. Ten symbolizoval rajský strom života, zavěšené ozdoby připomínaly zakázané jablko ze stromu poznání. U nás se tento zvyk zabydlel až teprve v devatenáctém století.Poprvé ho v Praze vystrojil pro své přátele ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Mnohem dříve se na vánoce stavěly betlémy, nejprve jenom v kostelech, pak v zámožných šlechtických domácnostech a na sklonku 18. století se přenesly do lidového prostředí.

Nejdůležitější částí dne byl a je večer. Večeře by měla být bohatá, ale sestavena z postních pokrmů.Bývalo zvykem dát na stůl od všech plodin, aby se příštím roce urodilo. K tradičním jídlům patřily polévky (z luštěnin, rybí, z hub), omáčka ze sušeného ovoce a také kaše (krupicová, prosná, jáhelná). A samozřejmě nesměla chybět vánočka. Ta patří mezi nejstarší vánoční obřadní pečivo. Vánočky patřily dříve mezi nejoblíbenější dárky, protože vrchnost obdarovávala své poddané především jídlem a šatstvem. Štědrovečerní vánočky byly považovány za vybranou pochoutku. Připravovaly se podle zaručených a osvědčených receptů a každý člen rodiny dostával svou vlastní.

Ryby byly obyčejné postní jídlo a až v sedmnáctém století přestaly být běžnou potravinou chudých. V té době převedla na sebe vrchnost všechna práva rybolovu a pytláctví se krutě trestalo. Ryby mizely i z vánočních stolů a dopřát si ji mohly jen bohatší rodiny. Pokud však přece jen na štědrovečerním jídelníčku byla, upravovala se většinou na sladko (kapr na černo). Nemusel to být jen dnes tak oblíbený kapr, ale také lín, sumec nebo kterákoliv jiná sladkovodní ryba.

A tak bych vám chtěla popřát, aby byl ten váš Štědrý večer opravdu štědrý a aby plynul v příjemné atmosféře rodinného kruhu. Tak šťastné a veselé!