Koleda, koleda, Štěpáne!

Koleda, koleda, Štěpáne!

Tuto speciální svatoštěpánskou koledu zpívali od nepaměti koledníci v českých zemích a odnášeli si za ni jídlo a později nějaký ten groš. Svátek sv. Štěpána se slaví snad ve všech evropských zemích. Byl to první mučedník nového křesťanského náboženství. Jako žida hovořícího řecky ho apoštol Petr spolu s šesti dalšími muži ustanovil jáhnem, aby vyhověl řecky mluvícím jeruzalémským křesťanům.

Štěpán byl proslulý nejen svým ohnivým kázáním o Kristovi, ale byl i nadaným historikem. V jednom ze svých proslovů velmi výstižně shrnul dějiny Izraele. Když pak obvinil členy sanhedrinu (nejvyšší židovská rada v Jeruzalémě) z vraždy Mesiáše, byl odsouzen k smrti ukamenováním a roku 37 byl rozsudek před hradbami Jeruzaléma vykonán.

Jeho hrob byl nalezen v roce 415. Knězi jménem Lukián se ve snu zjevil rabi Gamaliel a prozradil mu, kde nalezne Štěpánův hrob. Sen se nedůvěřivému knězi musel opakovat třikrát, než uvěřil v jeho pravdivost. Štěpánovy ostatky byly převezeny do Sionského chrámu, později do Konstantinopole. Od roku 560 je část jeho ostatků uložena v Římě v bazilice sv. Vavřince. Traduje se, že když otevřeli sarkofág, pohnul se sv. Vavřinec, aby udělal místo pro Štěpána. Od té doby se mu říkalo zdvořilý Španěl a španělští grandi si brali příklad z jeho ohleduplného chování.

Svátek sv. Štěpána se rychle rozšířil do celého světa a to hlavně zásluhou námořníků, kteří jej považují za svého ochránce. Byl také oblíbeným světcem německých králů a uherských panovníků a patronem koní. Jako připomínku na ukamenování sv. Štěpána házejí dodnes věřící (hlavně v Dolním Bavorsku) při mši na kněze hrst ovsa. Po skončení mše začne slavnost se spoustou jídla a piva a peče se speciální svatoštěpánský chléb.

V našich zemích se na sv. Štěpána slavil dříve tzv. Svátek bláznů. Byl součástí vánočních oslav, po ulicích chodil průvod masek, zpíval lechtivé popěvky, tančilo se, jedlo, pilo a hrálo v kostky. V čele průvodu nesměl chybět biskup jedoucí na oslici.

Na konci středověku však církev Svátek bláznů pro jeho bujarost zakázala. Do současnosti přetrval pouze v podobě koledy. Vánoční koledy se zpívaly v latině i lidové řeči a lidé připisovali koledním pochůzkám magickou moc. Měly do navštíveného domu přinést štěstí a blahobyt. Na koledu se chodilo o Štědrém večeru, na sv. Štěpána, na Nový rok, o Třech králích a někde i na Hromnice. Starodávný obyčej koled je písemně doložen už v dobách předhusitských. Mnich Jan z Holešova sepsal v Břevnovském klášteře spis Štědrý večer a zachytil v něm obyčeje a zvyky našich předků.

Také platilo pořekadlo “Na Štěpána každý sobě za pána“, pro čeledíny to byla možnost změnit místo a vystoupit ze služby. Při této příležitosti dostávaly od hospodáře výslužku, někde pečivo a mouku, jinde obilí a plátno a později i peníze. Služebné dívky mohly opustit službu na Nový rok, ty dostávaly výslužkový koláč.

Lidé ve městech a na vesnicích chodili na Sv. Štěpána navštěvovat příbuzné a známé a vyměňovali si dárky. Tento pěkný zvyk přetrvává i nadále. Dodnes v tyto sváteční dny obcházíme rodinné příslušníky a své přátele abychom si s nimi vyměnili pár slov, popřípadě nějaký ten dárek. Alespoň na tento významný svátek si uděláme trochu času na své blízké a navzdory uspěchané době jim věnujeme trochu ze svého času. A bylo by pěkné, kdybychom se dokázali zastavit a popovídat si častěji, ale i tak díky alespoň za tyhle sváteční a poklidné chvíle.