Čarodějnice, ježibaby, baby Jagy a strigy, všechny tyhle milé a hodné dámy si jistě užijí poslední dubnovou neděli. Hlavně její večer a noc. Je to noc magická a čarovná, kdy po celé Vysočině vzplanou hranice, na kterých budou čarodějnice upalovány. A protože je to jejich svátek, budou už od večera středem pozornosti.

Pálení čarodějnic není nic nového. Navazuje na tradici keltského svátku Beltain nebo také Beltine. Jméno svátku v překladu znamená jasný, zářící oheň. Měl dva významy. Oslavoval plodnost a smrt. Smrt, to byl odchod zimy, období strádání a hladovění. Naopak plodnost znamenala nástup nového života, radostnějšího ročního období. Půlnoc byla hranicí mezi smrtí a plodností. Noc znamenala truchlivé a temné období, které končilo a ranní svítání nastolení vlády jara, kdy všechno pučí a probouzí se k novému životu. Beltain byl svátek radosti a štěstí.

Keltské pojetí svátku nebylo stejné, jako je to dnešní. Celý kmen ho slavil pospolu. O půlnoci natrhali květy a větve, kterými vyzdobili své příbytky. Pak byl teprve zapálen oheň, na kterém uvařili kaši z másla, ovsa, vajec a mléka. Nakonec byl pokrm zředěn medovinou. Před tím, než společně zasedli k jídlu, obětovali samozřejmě bohům. Pak následoval tanec a zpěv, popíjení, prostě Keltové se dokázali pořádně odvázat. Mezi jiným také skákali přes oheň. Plameny je měly očistit od nemocí a zlých duchů. A nezapomínali ani na koně a dobytek, které provedli mezi dvěma ohni, popřípadě k ránu přes žhavé uhlíky, aby ochránili i je.

Očistné obřady starých Keltů se bohužel do dnešních dob nedochovaly, ale bujnost a veselí se při pálení čarodějnic dodržuje dodnes. K tomu patří i zpěv a také spousta jídla a pití. I když ovesnou kaši nahrazujeme raději opečenými párky a špekáčky. Nevím, nevím, co by řekly dnešní děti, kdybychom jim předložili talíř kaše místo té nezdravé, ale tolik oblíbené pochoutky. Zato dospělí by určitě medovinou neopovrhli, pravda, nesměla by se jí ředit kaše.

Ani výzdoba příbytků květinami a větvemi už nefrčí. Ale přípravy na čarodějnice se vždy zúčastní spousta nadšenců. Muži a děti chystají hranici, ženy ježibabu, jídlo a pití.A všichni se už dlouhou dobu předem těší.

Tak až letos zasednete kolem ohně, vzpomeňte si na staré keltské zvyky. Neslavili svátek sami, ale celý kmen pospolu. A nezapomínali ani na zvířata. I očistné obřady tu měly svůj význam. A i když žádné zvyky nemáte a nedodržujete, i tak si noc, která končí duben a přináší květen, pořádně užijte. Vždyť nastává jaro a s ním přichází teplo, celá příroda rozkvétá a po dlouhé zimě je opět plná života.