Kníže Václav byl, je a bude považován za patrona českých zemí. O jeho životě toho však mnoho nevíme. Vše je tak trochu zahaleno rouškou tajemství. Zůstaly nám pouze legendy.

Václav se prý narodil coby prvorozený kněžně Drahomíře a knížeti Vratislavovi. Českým zemím vládl v té době jeho strýc - Spytihněv.

Na budoucího českého krále měla velký vliv jeho babička Ludmila, která byla později prohlášena za svatou. Učila ho slovanskému jazyku, písmu i liturgii. O jeho latinské vzdělání se starali kněží Pavel a Učen. Václav byl na svou dobu neobyčejně vzdělaný.

Po smrti jeho strýce Spytihněva se českých zemí ujal Václavův otec, Vratislav. Vládl však pouhých šest let, jeho panování ukončila předčasná smrt. A protože byli v té době Václav a jeho mladší bratr Boleslav ještě nezletilí, ujala se vlády jejich matka Drahomíra spolu s babičkou Ludmilou.

Ludmila však byla na popud Drahomíry zákeřně zavražděna. Když Václav dosáhl zletilosti a nastoupil na trůn, vypověděl Drahomíru z českých zemí a návrat jí povolil, až když se veřejné mínění uklidnilo. Ostatky své babičky Ludmily nechal převézt zpět do Prahy a pochovat v bazilice sv. Jiří.

Václav byl velice zbožný, dokonce o něm kolovali zvěsti, že chtěl postoupit trůn mladšímu bratrovi a sám se stát řeholníkem. Jako panovník byl silný, nekompromisní a ostatními uznávaný. Snažil se ve svých zemích o zachování míru.

Ne každému se však jeho vláda zamlouvala. Podle legendy byl největším nespokojencem jeho bratr Boleslav, který dal Václava 28. 9. 929 (nebo 935?) ve Staré Boleslavi zavraždit. Václavovy ostatky byly teprve tři roky po jeho smrti přeneseny do Prahy a uloženy v kostele sv. Víta.

Od druhé poloviny jedenáctého století začalo hromadné uctívání knížete Václava coby mučedníka a patrona české země. Jeho velikými přednostmi byly zbožnost a mravnost a také snaha o rozšíření křesťanství.

A snad každý v naší zemi zná pověst o Blanických rytířích. Ti prý spí i se svým velitelem. Sv. Václavem a až bude v českých zemích nejhůř, pak se probudí a přijdou nám na pomoc. Mezitím už přes naše země přešla spousta válek, avšak rytíři se zatím nevzbudili. Ale jejich vůdce, svatého Václava uctíváme dodnes. A pevně věříme, že až bude nejhůř, že se svým vojskem opravdu přijde.