Mlynářství má v našich zemích velmi dlouhou tradici. Ani Vysočina není výjimkou. Každé městečko a také mnoho obcí měly své mlýny. A spousta z nich se zachovala dodnes.
Téměř žádný z dochovaných mlýnů však už neplní svou původní funkci. Ale tyto stavby nás neustále přitahují a to především svou bohatou historií. Kdyby tak mohly vyprávět. Co všechno bychom se asi dozvěděli. Kolik rodin našlo svůj domov v silných zdech starých, kamenných budov. Podívejme se alespoň na jeden z nich trochu blíže.
Onen mlýn najdete v Novém Městě na Moravě a je znám pod jménem Humpolecký. Ale nebylo tomu tak vždycky. V minulosti se název mlýna většinou spojoval se jménem majitele. Pokud se majitel vystřídal, změnil se i název nemovitosti.
Nevíme, kdy byl Humpolecký mlýn postaven. Jisté ale je, že v roce 1483 bylo v Novém Městě 6 mlynářů. První zmínku o našem mlýně nacházíme v roce 1564. Tehdy tu hospodařil a mlynářské řemeslo provozoval Šimek mlynář. Mlýn byl znám jako dolní.
Dalším majitelem, o kterém víme, byl v roce 1587 Matouš Hubka. S novým vlastníkem se samozřejmě mění i název mlýna. Obyvatelé městečka mu začali říkat Hubkův. V této době je v Novém Městě 7 mlýnů, pět z nich bylo starých. Mezi ně patří i tento mlýn. Mlynář byl sice svým vlastním pánem, ale měl i povinnosti vůči vrchnosti. Jednou z nich bylo, podle historických pramenů, „dáti po koni do vozu při veřejném tažení nebo při zemské hotovosti."
Od roku 1592 se mlýn stává majetkem Humpoleckých, což byla jedna ze šlechtických rodin, které se usídlily v Novém Městě. Humpolečtí z Rybenska měli ve svém znaku koňskou hlavu s uzdou a udidly. Poprvé se o nich dozvídáme v roce 1564, kdy se do městečka přiženil urozený pán Jan Humpolecký mladší z Rybenska, toho času úředník na Blansku. Jeho manželkou se stala urozená paní Kateřina Šašovská z Hradištka, vdova po Bošínském. Tehdy vlastnili novomanželé mlýn číslo 11. Tento nebyl zřejmě zrovna moc výdělečný, neboť 10. 5. 1569 se Jan přiznává, že dluží otci Jiříkovi 200 kop půjčených mu na polepšení živnosti. Ale situace se časem změnila. Do města přichází i Janův strýc, Václav Humpolecký. Oba Humpolečtí půjčovali často peníze a to nejen mezi lidem, ale i městu, jak se dozvídáme z dlužních úpisů. Také je velmi často nacházíme jako svědky na svatebních smlouvách.
Náš mlýn koupil Jiřík Humpolecký od Matouše Hubky 9. 6. 1592. Ke mlýnu patřilo pole a chmelnice. Cena, kterou za nemovitost zaplatil, činila 1400 zlatých. Od té doby se mění název mlýnu na Humpolecký a ten mu už zůstává natrvalo.
Jiřík Humpolecký se zpočátku o nově zakoupenou nemovitost vzorně staral. Nechal upravit Pohledecký potok a přiváděl tak vodu mezi měšťanskými zahradami. Ale nic netrvá věčně a o pár let později už je všechno jinak. 25. 4. 1636 se dozvídáme, že Jiřík Humpolecký odevzdal svůj pustý a uvnitř prázdný mlýn s loukou za sto zlatých rýnských kardinálu Dietrichšteinovi a byla mu za to vystavena chaloupka k doživotnímu obývání. Mlýn byl prý v době prodeje ve velmi žalostném stavu. Nacházely se tu pouze hlavní zdi budovy bez střechy a úplně zničené mlýnské stroje. Kardinál Dietrichštein dal mlýn znovu postavit a od té doby patřil vrchnosti.
V roce 1646 nacházíme v městečku 5 panských mlýnů. Mezi nimi i Humpolecký, který měl v té době dvě složení se čtyřmi mlýnskými kameny.
Další zmínky o něm najdeme v roce 1730. Protože patřil i nadále mezi mlýny vrchnostenské, byli v něm povinni mlet obilí obyvatelé Křídel a Dlouhého. O devatenáct let později jsou ve městě v tereziánském soupise evidováni pouze tři mlynáři.
Nového majitele dostává Humpolecký mlýn až v roce 1787. Je jím Karel Jelínek a později, tedy v roce 1835, jeho syn Václav. V dalších letech se majitelé měnili, jen mlýn stále zůstával stejný. Budovu pomalu nahlodával zub času.
Snad se i Humpoleckému mlýnu blýská konečně na lepší časy. V současné době zde sídlí firma CIT International, která se zabývá distribucí elektronických komponentů. Objekt kupoval majitel firmy, pan Kreysa, asi před třemi lety. Mlýn je postupně opravován a to velice citlivě a také s ohledem na jeho původní funkci. Majitel se snaží nejen o zachování historického rázu budovy, ale chtěl by se pokusit i o zrestaurování technického zařízení.
Velkou zajímavostí jsou původní ruční stavidla na jalovou vodu a na náhon. To je rarita, která se jinde nevidí. V takzvané „lednici", což je místo pro uložení mlýnského kola, najdete ručně opracované kamenné kvádry. Na jednom z nich naleznete čitelný letopočet 1825. Zachovalo se také několik mlecích kamenů, některé z českého a jiné z francouzského složení. Novému majiteli posloužily jako originální dlažba ve dvoře. Mile vás překvapí i nádherné, vyřezávané dveře z masivního dřeva. Kromě samotného mlýna zaujme každého návštěvníka zahrada, která skvěle doplňuje romantický obrázek.
Zvenku byste nepoznali, že jsou půdní prostory přestavěny na kanceláře. Co naplat, doba pokročila a je nutné změnit interiér. Pokud je však do stavby domu zasahováno s citem, není to určitě na škodu. Spíš naopak. Humpolecký mlýn je názorný příklad toho, že lze spojit moderní funkčnost interiérů s dokonalým zachováním historických exteriérů.
Kromě sídla firmy by zde v blízké budoucnosti měla být zřízena restaurace s ubytováním, což jistě uvítají nejen místní, ale i turisté a návštěvníci Nového Města. Humpolecký mlýn by se tak mohl dostat opět na výsluní a být stejně známý, jako v dobách své největší slávy. I když, buďme upřímní, obilí si v něm už asi nesemelete.
