Každý z nás občas použije gesto nebo ustálené rčení, jejichž význam je nám zcela jasný, ale historické souvislosti nám poněkud unikají.
Tak třeba notoricky známé „sklapni". Když jsme takto osloveni, víme, že máme být zticha, zavřít pusu a mlčet. Prapůvodní význam tohoto výrazu však můžeme najít už ve středověku v době rytířských turnajů. V přestávce mezi utkáním se rytíř velmi často bavil s přítomným obecenstvem, dával další příkazy sluhům nebo upozorňoval na nedostatky svého soka. Jakmile zazněla hláška „sklapni", nejenže zavřel pusu, ale hlavně sklopil hledí své přilby a připravil se k dalšímu klání.
Jiným zajímavým rčením, používaným dodnes, je „ srazit někomu hřebínek". Ano, i toto slovní spojení se váže k rytířským turnajům. Jedním z druhů turnajových her bylo srážení hřebene z přilbice soka. Kdo druhému rychleji „srazil hřebínek", byl vítězem hry. I v dnešní době je ten, komu byl hřebínek sražen, poražený. Naštěstí se už nejedná o souboj s dřevcem, ale spíše slovní klání.
A nesmíme zapomínat ani na gesta. Známé vztyčení prostředního prstu v zatnuté pěsti není takovým vulgarismem, jak si dnes myslíme.
Toto gesto vzniklo v době stoleté války v krvavých bojích mezi Anglií a Francií. Angličané měli ve své armádě výborné lučištníky, skvělé střelce působící svým nepřátelům nemalé ztráty. Francouzi, jakmile někoho z nich zajali, okamžitě mu usekli dva prsty, které lučištníci potřebovali k napnutí tětivy - prostředník a ukazovák. Není tedy žádným překvapením, že angličtí lučištníci před bitvou, chráněni jízdními rytíři a pěchotou, pokřikovali na nepřítele a ukazovali své zdravé prsty. Ironicky vztyčili dva, později jen jeden prst v zatnuté pěsti. Toto gesto se zachovalo podnes, avšak jeho původní posměšný význam se postupem času změnil na vulgární. Asi těžko byste dnes věřili člověku, který vás obšťastní tímto posunkem, že vám chtěl pouze sdělit, že může napnout tětivu.
I když si dnes myslíme, že doba středověkých rytířů je dávno pryč, není to až tak docela pravda. Ustálená rčení i gesta používáme stále. Nevědomky, ale pořád.
