Na Horácku byla vždy spousta šikovných řemeslníků. S rozvojem průmyslu se však pomalu rukodělná práce vytrácela. Nejdříve z měst a postupem času i z vesnic. Některá řemesla téměř vymizela.

Ale nevymizela úplně. Lidí, kteří se stále ještě vrací k rukodělné, tvořivé práci, je sice pomálu, ale jsou. Mnozí z nich se stali členy Horáckého sdružení lidových řemesel kraje Vysočina, jejímž předsedou je dr. Richard Klauda.

Horácké sdružení lidových řemesel kraje Vysočina - co všechno je pod tímto názvem schováno?
Naše sdružení bylo založeno v roce 2004. Nejsme sdružením řemeslníků, ale řemesel. Naším programovým zaměřením je uchování a prezentace tradičních lidových řemesel. Veřejnosti je představujeme třeba formou různých kurzů, seminářů, předváděcích akcí. Současně se snažíme, aby naši řemeslníci měli i nějaké vědomosti o lidové kultuře, což by měla být jakási nástavba jejich činnosti.
Sídlo teď máme v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Dříve jsme byli součástí mikroregionu, ale tato spolupráce se nám moc neosvědčila. Jejich programové zaměření neodpovídalo našemu. Nakonec jsme se rozhodli pro Horácké muzeum. Patříme sem, což dokazuje i příbuznost lidového umění a národopisu.

Chystáte nějaké akce pro veřejnost?
Kalendář akcí už máme připravený. Budeme mít akce s muzeem i samostatně. Snažíme se podílet také na akcích Nového Města, jako je Nova Civitas nebo řemeslný jarmark.
Máme i návaznost na Českou centrálu cestovního ruchu CzechTourism. Důvodem pro toto napojení je posílení turistického ruchu v novoměstském regionu včetně spolupráce na projektu „Turisté vítání", což je vlastně agroturistika s možností si něco vyrobit.
Chystáme také batikování venku, to už jsme dělali vloni pokusně v Račicích. Dopadlo to dobře, takže v tom budeme pokračovat. Tato akce má návaznost na tradici novoměstských barvířů. V Novém Městě byli nejen barvíři, ale i modrotiskaři.

Která řemesla jsou zastoupena ve vašem sdružení?
Všechna možná. Textilní- tam patří frivolitková krajka, síťování, paličkování, jedna naše členka dělá starou techniku - krosienku, pak batika, barvení, koláže z textilií. Z řemeslníků zabývajících se dřevem máme hlavně řezbáře. V našem sdružení je i kovář a dále členové zabývající se pečivem - perníčky, vizovické pečivo, obřadní pečivo. A samozřejmě nesmím zapomenout na keramiku a pletení z kukuřičného šustí. Z těch zvláštnějších řemesel u nás najdete třeba perleťáře a knoflíkáře - dělají původní perleťářskou techniku z Podhorácka. Spolupracujeme také s Českým svazem včelařů, takže na svých akcích bychom chtěli prezentovat i jejich výrobu.

Jaké jsou vaše další aktivity?
Už od loňska spolupracujeme s Regionálním environmentálním centrem České republiky (REC ČR) a připravujeme podklady k certifikaci ke zviditelňování výrobků lidových výrobců v rámci Vysočiny. Cílem je dodat výrobkům jejich původnost a originalitu v rámci Chráněné krajinné oblasti Žďárských vrchů a v rámci evropské soustavy chráněných území Natura 2000.
Také spolupracujeme s Folklórním sdružením. Prezentujeme se i v jejich časopise Folklór. Chtěli bychom se také pokusit přispět k většímu kulturnímu a společenskému vyžití v Novém Městě na Moravě. Proto začínáme jednat s vlastníky mlýna v nedalekých Petrovicích, aby nám mlýn propůjčili na mlynářský skanzen. Ten není nikde v republice. Na Novoměstsku je spousta vodních mlýnů, ale jsou většinou ve špatném stavu. Petrovický mlýn je zachovalý a vnitřní zařízení je dokonce funkční. Ale aby se mohl zpřístupnit k prohlídkám, tak by potřeboval ještě spoustu oprav. Uvidíme, jestli se nám tento záměr podaří uskutečnit.

Tam byste předváděli i ukázky řemeslné tvorby?
Ano. A nejen to. Je tam obrovský prostor, takže by se tam časem mohl zbudovat i nějaký areál vhodný na soutěže lidových souborů. Kromě Strážnice, Rožnova a Veselého kopce tady téměř nic není. Mohla by se pomalu obnovit i tradice folklorních souborů, které v Novém Městě a okolí kdysi byly. Dnes už je tu jenom Šípek. Ostatní zanikly, což je škoda. Měly svoji tradici.

Vaše nejbližší akce?
Velikonoce v Horáckém muzeu, kde uvidíte kraslice, mrskačky, košíky, dřevořezbu, perníčky, kukuřičné šustí, krosienku. A ve čtvrtek, 3. května, se bude spouštět vodní mlýnek z Víru, kde také budeme předvádět některé vybrané řemeslné techniky. Vloni se nám osvědčily perníčky, tak je tam chceme nechat i letos. Ale obohatíme je o kukuřičné šustí. Pro zájemce tu bude možnost zakoupení výrobků.

Je dobře že ještě existují lidé, kteří dokáží něco vytvořit. Kdysi byla řemesla životní nutností a třeba síťovat dovedlo každé malé dítě. Lidé si tak přivydělávali ke skromnému živobytí. Dnes je tato technika pomalu zapomenuta, naše děti dokonce ani neví, co to slovo znamená.

Také trhy, které dříve doslova oplývaly ukázkami práce šikovných rukou našich řemeslníků, se pomalu mění na přehlídku levných výrobků made in China, které se kvalitou těm našim českým rozhodně nevyrovnají. Ale jsou levnější a cena je často rozhodujícím kriteriem. Bohužel.

Snad se ještě dočkáme doby, kdy na novoměstských trzích budou prodávány pouze výrobky tradičních českých řemesel tak, jak tomu bývalo kdysi. Co kus, to originál a jeden krásnější než druhý.