30. duben

30. duben

Čarodějnice, ježibaby, kouzelnice a baby Jagy, stejně jako čarodějové, kouzelníci a černokněžníci, všechny tyhle něžné dámy a ctihodní pánové slavili poslední dubnový den svůj svátek.

 

A nebyla to oslava ledajaká. Vždyť který oslavenec se může pochlubit tím, že je v den svého svátku upalován a mohutně zapíjen celými městy a vesnicemi!

Upalování čarodějnic se účastní už i děti v mateřských školách. Převlečeni za kouzelné bytosti běhají , tančí a hrají hry ve školních zahradách. Dostanou také svou oblíbenou svačinku - opečený párek. Ačkoliv nás lékaři před touto pochutinou varují, k oslavě dne čarodějnic prostě patří.

Tento svátek se slaví snad v každé obci. Na kopcích se objevují větší či menší hranice, které bývají těsně před setměním zapáleny. Někde upalují čarodějnice opravdové, vytvořené šikovnýma rukama místních, jinde pálí pouze imaginární bytosti. Noční tmou pak prosvítá rudá zář ohně, která navodí tajemnou atmosféru. Všichni se veselí, někde tančí, jinde zpívají. Voňavé a horké uzeniny jsou zapíjeny hořkým a osvěžujícím pivem, sem tam i něčím ostřejším.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pálení čarodějnic se většinou slaví daleko více, než skutečný státní svátek. Možná i proto, že čarodějnice, jakožto pohádková bytost, k nám patřila od dětství. Odmala jsme slýchávali pohádky o zlé ježibabě, která chtěla ublížit malému Jeníčkovi a jeho sestřičce Mařence. 30. Dubna máme možnost zlo potrestat. Každý je rád kladným hrdinou, takže - na hranici s ní .....