Když Františkův bratr převzal stavení a rodiče se se zbývajícími dětmi přestěhovali na vejminek, začala rodinu stíhat jedna rána za druhou.  

Na podzim ochuravěla maminka, dostala těžký zápal plic. Lékař, který dojel až ze Svratky, nemocnou vyšetřil a nařídil přikládat na hruď teplé obklady. To však mnoho nepomohlo, protože matka byla zmítána horečkou. Celou noc trpěla a ráno vydechla naposled.

Zanedlouho nato, právě na svátek Petra a Pavla, prohnal se krajem obrovský liják doprovázený bouřkou. V té době všichni seděli ve světnici a radovali se, že je seno naštěstí už pod střechou, takže mu padající voda nemůže ublížit. Najednou celou rodinu oslnil ohnivý blesk a současně se ozvala hromová rána. Blesk vjel přímo do zásob svezeného sena. To okamžitě vzňalo a od něj chytlo i stavení. Ušetřen nezůstal ani dobytek. Dvě krávy byly na místě mrtvé, třetí ležela bezvládně ve stáji. Naštěstí byla jen omráčena a podařilo se ji zachránit. Hlavní stavení ale úplně shořelo, nezachránilo se z něj nic.

Po této další ráně se roznemohl i otec. Naříkal na krutou bolest pod žebry a dlouho jen polehával, nemoha se bolestí ani pohnout. Po několika týdnech upadl v agónii. Po čtrnácti dnech agónie se přece jen znovu vzchopil. Všichni si mysleli, že bude zase dobře, když tu najednou zemřel.

Těsně po smrti matčině se začala probírat Františkova budoucnost. Protože byl malé a neduživé dítě, tak celá rodina naznala, že se do hospodářství hodit nebude. A jelikož rád chodil do školy, napadla otce myšlenka dát jej na študie. Nikdo ale nevěděl, kolik budou takové študie stát a tak se bratr hospodář obával, jestli to neskončí jako hazardní podnik s lidským životem. Jestliže by hoch nedostudoval, nebyl by z něj ani pán ani řemeslník a nakonec ani hospodář. A on by jej musel až do smrti živit.

Pomoc při těžkém rozhodování o budoucnosti nadaného hocha nabídla kartářka, která chodila po rodinách a vykládala karty. S jejich pomocí bylo často poodhaleno ono  tajemné roucho budoucnosti. Františkovi karty podle báby věstily toto: „Mladý člověk z tohoto domu půjde do světa. Bude ve velkém městě. Má tam tydle kamarády a ty nejsou hodný a svádí ho ke zlýmu. A von nejni dycky dost pevnej a nedělá dobrotu. Ale nakonec u něj přeci dobrá stránka zvítězí.“ Věštba byla poněkud mlhavá, ani dobrá, ani špatná. Ale rodině se líbila, jen bratr hospodář nebyl zrovna moc spokojený. Jeho obavy kartářka nevyvrátila.

Přesně jak karty předpověděly, byl František nakonec poslán na študie. Při výběru školy pomohl pan učitel, který navrhl školu německou v Moravské Třebové. A protože hoch neuměl německy ani žblebtnout, musel chodit o prázdninách na hodiny k obecnímu písaři Žákovi, který byl kdysi v Německu na vandru. Lidé v něm viděli velkého vzdělance, protože uměl cizí řeči, ale jak se nakonec ukázalo, moc toho také neznal. Nějaké skloňování a časování mu vůbec nic neříkalo, používal pouze několik základních slov. I přes to byl ostatními ctěn a vážen coby vzdělaný muž.

Na študie odjel František týden před smrtí svého otce. Ani se s ním nerozloučil, protože tatínek byl v té době v agónii a syna nepoznával.  S Františkem odjel tedy do Moravské Třebové pan učitel, který se postaral o jeho přijetí do školy a také o vyhledání ubytování.

V bytě, který pronajímali starší manželé se dvěma dcerami, bydlelo celkem šest studentů. Tři z Německého, jeden z Jimramova, František z Blatin a poslední hoch byl z bližšího okolí Třebové. Byt nepatřil mezi nejlacinější, studenti platili po čtrnácti zlatých měsíčně. Ale nacházel se přímo na náměstí a podle slov pana učitele byl velice slušný. Tak začala Františkova studentská léta.