Jak už nám uplakané počasí nějakou dobu napovídá, blíží se opět Památka zesnulých, lidově zvaná „Dušičky“.

Všichni spěcháme na hřbitovy s věnci a s kyticemi alespoň v tento čas vzpomenout na ty, kteří už nejsou mezi námi. Jak úprava hrobů, tak i jejich výzdoba souvisí velice úzce s náboženstvím a s našimi filozofickými názory. A v neposlední řadě čím dál více i na stavu naší peněženky a dostatku či nedostatku času.

Mnozí pozůstalí vkládají do věnců, květinových košů a kytic i určitou symboliku. Tak například použití sítě jako dekoračního materiálu vyjadřuje ukotvení pro ty, kteří byli za svého života často vábeni kouzlem dálek. Žlutá barva květů zase přináší světlo a naději. Pestré věnce a kytice symbolizují vítězství života nad smutkem nebo také znovuzrození. Kytice uvázaná ve tvaru kříže znamená víru.

Podstatné rozdíly jsou znatelné i mezi venkovskými a městskými hřbitovy. Hřbitovy v malých vesničkách jsou mnohem skromnější a jednodušší. Lidé zde většinou neprojevují lásku k zesnulému honosnými náhrobky a drahými věnci. Uvidíte tu nejčastěji kytice uvité ze zahradního kvítí. Hroby zdobí chryzantémy, astry a kateřinky, často doplněné suchými vazbami.

Ale ať už hrob zdobí prostý kříž či monumentální hrobka, skromná kytička nebo honosné věnce, neměla by v tomto čase nikde chybět zapálená svíčka. Plamen, u kterého se duše zemřelého může ohřát a u kterého my vzpomeneme na naše zesnulé, prostě na dušičky…