Koledy jak je (možná) neznáte

Koledy jak je (možná) neznáte

Koledy, neboli také písně vánoční, nás provází po celé období svátků.     

Takto známe koledy v dnešní době, ale jak to bylo dříve? Slovo koleda znamenalo vlastně „den zimního slunovratu“.  Později bylo tímto názvem označováno časové období od Štědrého dne do Tří králů. Původně pohanské slavnosti přešly postupně na křesťanské a místo zimního slunovratu se začal slavit den narození Páně.

 

Koleda pak byla nejen píseň, ale také dar, který dostávali koledníci. Ale koledy nebyly jen vánoční, bylo jich mnohem více. První z nich začínala o svatém Václavu a jmenovala se „koláčová“. Odehrávala se v den pouti nebo posvícení. Koledníci obcházeli stavení od jedné hodiny odpolední až do večera.

Druhá koleda, ta se konala na Vše svaté. A koledovalo se až do svátků Moudrosti boží. Kromě těchto koled byly i koledy svatojanské, svatohavelské a svatomartinské, svatomikulášské a mnohé jiné. Avšak nejznámější byly a jsou koledy vánoční a tříkrálové.

 

Ty pravé vánoční koledy mají svůj původ v gregoriánských zpěvech, které lidé slýchali v kostelech. Zlidovělá a zjednodušená forma gregoriánských zpěvů jsou právě naše koledy.  Původně byly zpívány latinsky, později česky.

 

Ve století čtrnáctém chodili na koledy převážně žebraví mniši. Mnohé z koled i sami skládali a jejich zpěvem a obchůzkou domů pak získávali dary nejen pro sebe, ale i pro své kláštery. O něco později, tedy ve století šestnáctém, koledovali faráři a učitelé se svými žáky. Obdarováváni byli nejen penězi, ale také hrachem, kroupami, lnem, jablky, ořechy, sušeným ovocem, prostě vším, co se v domácnostech našlo.  Někteří koledníci s sebou nosili o vánocích děťátko a na Tři krále hvězdu. Až do poloviny devatenáctého století se udržel lidový zvyk, kdy koledující děti rozdávaly takzvané „kolední lístky“. Na nich byl obrázek a koleda. Tento zvyk se dochoval dodnes, teď mají ovšem kolední lístky podobu „novoročenek“. Ty však už nepředáváme při koledování, ale zasíláme poštou nebo elektronickou cestou.

 

Samozřejmě, že i koleda procházela určitým vývojem.  Postupně se mnohé z nich čím dál více podobaly písním světským. Některé jsou spíše jako ukolébavky, jiné veselé, prostě takové, jaké jsou lidem blízké a jakým rozumí.  

 

Koledy byly odlišné i krajově, jiné se zpívaly ve Slezsku, jiné v Čechách. Na Horácku bylo kromě zpívaných koled v oblibě i kolední říkání. Toho se většinou ujali chlapci převlečení za vojáky.

 

Dnes už koledníky neuvidíte. Koledy však v čase vánočním slýcháme stále. A nelze je nahradit žádnou moderní písní. Koledy prostě k vánocům patří. Stejně jako dárky, kapr, vánočka či stromeček.