Horácká strava byla chudá. Většinu potravin si lidé museli sami vypěstovat a na polích se nejvíce dařilo bramborám a kamení. Kromě brambor se pěstoval hlavně len, obilí, hrách a zelí.  

Základem stravy byla polívka, neboť jak známo, polívka je grunt. Hospodyně ji vařila i ráno na snídani. Jedla se trdlenka zvaná též česnečka, bramboračka, zalitka – z hub, kopru a mléka, kyselo připravované z chlebového kvásku, hrachovka, polévka chlebová a kmínová a také mlíčná. K některým polívkám, třeba k zalitce nebo zelňačce, se přikusovaly nemaštěné brambory, které hospodyně uvařila ve slupce a pak oloupala. Jen málokdo si mohl dovolit ke snídani chléb, kávu nebo dokonce bílé pečivo.

K obědu byly také většinou pokrmy z brambor. A pak také z mouky, hrachu, řepy a zelí. Dodnes mnozí s nadšením vzpomínají na bramborové pekáče, které se dělaly přímo na horké plotně. Také trpalky, neboli škubánky sypané mákem byly ve velké oblibě. Bramborové peciválky se zase podávaly s tvarohem. Brambory smíchané se zelím byly známé jako kočičí tanec či kočičí svatba. Nesmíme ovšem zapomínat ani na různé kaše. Krupková, jáhlová, krupičná nebo rýžová, všechny byly v oblibě. Mezi jídla slaná patřil i bramborák. Ne však takový, jaký známe dnes, tedy smažený. Bramborák naše prababičky pekly na plechu v troubě.

Večeře pak byly mnohde spojeny s obědem. Jedlo se až kolem třetí hodiny odpolední a lidé pak chodili brzy spát, aby „zaspali hlad“. Podával se chléb namočený v mléce nebo polévka a brambory. Večeře se zapíjela mlékem nebo podmáslím.

Žito a pšenice se mlela ve mlýně na mouku a z ječmene se dělaly kroupy. Žitná mouka nebo také vejražka byla základem pro „dolky“ pečené na suchém plechu a koláče (babky), které se plnily tvarohem, mrkví nebo mákem. Pekly se také mrkváky a řepáky, ty byly ale z chlebového těsta. Koláče z bílé mouky se pekly pouze výjimečně. Do těsta se přidávalo máslo a smetana a nadívaly se mákem, tvarohem nebo povidlím.

Hospodáři chovali koně a voly pro tažnou sílu a krávy nebo kozy pro mléko a maso. O mléko neměli nikdy nouzi ani v chudších rodinách, poněvadž i nádeník (chalupník) si choval alespoň kozu. Mléko bylo využíváno i jinak, než jen na pití. Stloukalo se z něj máslo, ze zkysaného se zase vyráběl tvaroh a sýry.

Chleba se pekl doma a na celý týden. Býval pak zamčený a dával se jen „na odmírku“. Každý dostal odměřený svůj díl. I proto sestávala strava nádeníků pouze z brambor, mléka a vajec. Chleba pro ně býval vzácností.

Maso se jedlo zřídka, jenom o svátcích a nedělích a to většinou vařené.  Mnohé chudší rodiny ho však neměly vůbec. Kromě tradičního vepřového a hovězího se pojídalo i maso psí. V chudších rodinách nepohrdli ani kočkou, veverkou, kavkou nebo vránou.

Pro zpestření jídelníčku a mnohde i na zahnání nejhoršího hladu se sbíraly lesní plody. Na jahody a borůvky chodily hlavně děti. Nezřídka se stávalo, že lidé zaháněli hlad třeba šťovíkem.

K vaření se používalo vedle dřevěného a hliněného nádobí i litinové výrobky jako kotlíky, rendlíky, hmoždíře a hrnce.

 Jak je vidět, strava našich pradědečků a prababiček nebyla tak bohatá a pestrá, jako je dnes. Nejsme odkázaní na lesní plody, dokonce už ani brambory nejsou základem našeho jídelníčku. A masa si dopřáváme víc než dost. Možná by nám občas neškodilo vrátit ke kuchyni našich předků. Aspoň bychom si více vážili toho, co si můžeme dopřávat dnes. 

Vysočina, Horácko.