Plesová sezóna je v plném proudu. Ten, s kým při prvních tónech začnou šít všichni čerti, má spoustu možností. Ples společenský, maturitní, hasičský, myslivecký, tradiční a spousta dalších lákají tanečníky do kola.   

Plesů je spousta. Ale takové tradiční, horácké zábavy, ty už jsou k vidění jen málokde. A pravé a nefalšované horácké tance? Ty už téměř vymizely. A přece to byla kdysi úžasná podívaná, na kterou se scházeli tanečníci z širokého a dalekého okolí.

Ti, kteří tance vytvářeli, neměli žádnou taneční průpravu. A neměli ji ani zapotřebí. Řídili se především instinktem. Inspirací jim byl sám život a každodenní, tvrdá dřina.

Tanec se vždy pojil s nějakou slavností. V zimě to býval například masopust. S ním se pak přicházela i takzvaná „Voračka“, což byla zábava se zaváděním děvčat a odevzdávání věnečků s kořením chlapcům.

Jarní a letní období ale tanci přálo mnohem více. Slavnosti na volném prostranství umožnily tanečníkům veškerou volnost pohybu. Takové „Májové slavnosti“ neboli zkráceně „Májky“ bývaly vždy spojeny jak s obřadními zvyky, jako je třeba dražba dívčích májek nebo zaplétání májky červenými a bílými stuhami, tak i s tanečními zábavami. Pod májí se tančilo první květnovou neděli nebo ve svatodušní pondělí.

Jednou z dalších tanečních slavností byl „Věneček“. Ten pořádala děvčata pro chlapce. A chlapci jim opláceli stejným dílem. Jenom místo „Věnečku“ pořádali pro děvčata „Kytičku“.

Nesmíme zapomínat ani na „Vybírání studánky“, které se pojilo s čištěním a věnčením pramenů. Studánky se dodnes na některých místech Vysočiny na jaře otevírají. A ani dnes se to neobejde bez zpěvu a tance.

I první vyhánění dobytka na pastvu bylo důvodem ke slavnostem a k tanci. Takzvaná „Pastýřská slavnost“ nebo také „Hra na krále“ byla inspirována právě tímto obdobím. A následovala další slavnost – „Královničky“. Ta se pojila s Hodem Božím svatodušním zvaným Letnice.

A stejně tak i pouť, dožínky nebo posvícení byly příležitostí ke zpěvům a tancům. Tyto slavnosti doprovázely i některé zvyky, z nichž mnohé byly tak drastické, že musely být časem zakázány. Šlo například mlácení kačera, svazování kozla, trhání hlavy huse nebo stínání berana.

Velkolepé taneční zábavy se konaly pravidelně na červené pondělí na Kateřinu a na Štěpána. Tančilo se i při přástkách, pokud ovšem nebyla zrovna doba adventní.

Horácké tance byly velice pestré a pohybově bohaté. Oproti jiným regionům měly své osobité varianty jako je například blatinská chůze nebo velkomeziříčský hulán. Držení těla bylo nenásilně vzpřímené a krok rázný, se sklonem k dupnutí. Tance byly převážně temperamentní a veselé, jen málo jich bylo klidných a pomalých. Velmi často podléhaly i lidové tvořivosti, ustálené formy byly horáckými tanečníky často měněny.

K tanci samozřejmě patřila i muzika. Mezi vyhlášené kapely se řadila třeba Kouřilova muzika z Rojetína, Flosova muzika z Ubušína či skvělá Blatinská kapela složená z hudebníků z Blatin, Krátké a Samotína.

Na Jihlavsku vyhrávala k tanci hlavně dyndácká nebo také skřípácká muzika. Skřípácká podle zvuků, které nástroje vyluzovaly a dyndácká proto, že se hrálo na dyndy, což byly, zjednodušeně řečeno, primitivní čtyř strunné housle řezané a dlabané z jednoho kusu dřeva. Dyndácká kapela měla vždy dvoje dyndy, jedny velké housle a dyndáckou basu. Velké housle byly větší, ale zato jen tří strunné dyndy a basa byla o něco menší, než na jakou jsme zvyklí dnes.

Hudebníci hráli zpaměti a skladby se většinou přizpůsobovaly přání publika a soudobému hudebnímu stylu. Základ však zůstával stejný. Podle nejstarších zpráv o horácké hudbě nechyběly v kapele housle, dudy ani cimbál. Později se přidala basa a klarinety. Tyto nástroje pomalu vytlačily dudy i cimbál. Připojila se křídlovka, flétna a lesní roh. Dechové nástroje začaly ponenáhlu zatlačovat smyčce do pozadí. To s sebou přineslo i nejedno negativum. Hlučnost dechových kapel nadobro utišila zpěv, který byl dříve nedílnou součástí lidové muziky. A s dechovkou přichází na Horácko i nové písně a tance, které ty tradiční, lidové, pomalu zatlačily do pozadí.

Dnes už se se starými horáckými tanci setkáme málokde. Snad jen vystoupení folklórních souborů nám je může přiblížit a oživit. Škoda, že tolik horáckých tanců zaniklo zároveň se smrtí pamětníků. Buďme vděčni alespoň za to málo, co nám po předcích zůstalo.

Vysočina,  Nové Město na Moravě