Včera jsme oslavili Mezinárodní den gramotnosti. A co to vlastně pro nás znamená, být gramotní?

Představte si, že byste v dnešní době neuměli ani číst, ani psát. Mobil byste mohli používat, samozřejmě za předpokladu znalosti číslic, pouze na telefonování. Žádné SMS. Počítač? To vůbec ne. Na co by vám vlastně byl, když byste si nemohli přečíst ani základní údaje.

Cestování by také bylo do jisté míry obtížnější. Jízdní řády by vám museli číst spolucestující. Nebo byste museli čekat, až prostě nějaký ten vlak nebo autobus dojede a modlit se, aby jel správným směrem.

Dalším oříškem jsou úřady. Třeba taková pošta. Tam po vás chtějí podpis každou chvíli a vy neumíte nic jiného, než tři křížky. Nebo další úřady. Chcete přídavky na děti? Tady si vyplňte těchto pět formulářů a jsou vaše. Občanský průkaz? Žádný problém, vyplňte si žádost.

Představa neznalosti čtení a psaní je, alespoň pro mne, poněkud děsivá. Ale i mezi námi stále jsou lidé, kteří si tuto znalost neosvojili. Ještě horší situace je v některých zaostalejších zemích.

Dovedete si představit, že byste si třeba nikdy nemohli přečíst knížku nebo novinový článek? A že byste nemohli napsat příteli ani blahopřání k narozeninám? Natož vyplnit nějakou žádost na úřadě.

Vžít se dokonale do role negramotných můžete v cizině. Pokud neznáte jazyk, jste ztraceni. Nedokážete si přečíst nápis na budově, takže mnohdy nevíte, jestli vstupujete do obchodu nebo na nějaký úřad. I když na vás, jako na cizince, se místní většinou dívají s porozuměním a se snahou pomoci. A těch pár anglických slovíček co znáte vám v cizině vystačí. Oni také většinou neumí o moc více.

Takže ozlavme aspoň dodatečně den gramotnosti. Vždyť umjet čýst a psát, to je pro náz žyvotní potřeba. A také jyztota, že se ve svjetě nestratíme.