Ptáte se co? No přece houby. Radost z jejich hledání snad má téměř každý. Jen málokdo si to nechá ujít. Letos jsme si na ně museli trochu počkat, ale ta pravá chvíle k tomu, abyste popadli košík a nůž a vypravili se do lesa, už nastala.

Pořekadlo „Roste jako houby po dešti" se zakládá na pravdě. Stačí, aby maličko zapršelo, pak ještě trochu tepla a lesy jsou plné hub. Sytou houbovou vůni ucítíte hned, jakmile vstoupíte pod první smrčky. Pak už stačí se jen pořádně rozhlížet a hledat. Chvilku trvá, než si vaše oči zvyknou na příšeří, které pod stromy vládne. Ale zakrátko už spatříte první hříbek. A další a další. Praváky, modráky, klouzky, holubinky, růžovky, bedly a spoustu dalších výborných a jedlých hub můžete ve Žďárských vrších najít.

A kromě nich i hodně jedovatých.

Jedna z nejkrásnějších jedovatých hub je velmi fotogenická muchomůrka červená. Všimne si jí snad každý a kdo může, ten si ji také hned vyfotí. Je ozdobou našich lesů.

Mít teď dovolenou, to je pro každého zaníceného houbaře výhra. Do lesa může každý den a domů si nosí koše plné hub. Proto pokud projíždíte poslední dny kolem místních lesů, nestačíte počítat auta zaparkovaná na loukách a cestách. A uprostřed lesů si v některých místech připadáte jako někde na náměstí, alespoň podle počtu lidí. I když hub momentálně roste spousta, jsou místa, kde jindy nacházíte hříbky téměř pravidelně, ale teď nic. Hold, houby jsou nevyzpytatelné a prostě si rostou jak chtějí a asi je to dobře. My jsme projeli lesy v okolí Kadova, Javorka a Jimramova. Někde byla úroda veliká, jinde jsme nenašli nic. Podrobnější informace ovšem pravý houbař nevyzradí, ta správná místa si najděte sami!

Sbírání je radost, ale následné čištění, krájení a zpracovávání už každého tolik nebere. Ale i tyto činnosti ke sběru hub patří. Tak si to užijte!