Horácká galerie představuje:

Horácká galerie představuje:

Minulý týden byly v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě zahájeny vernisáží dvě výstavy. Jedna z nich se jmenuje „Ohlédnutí" a autorem vystavených děl je Jindřich Boška, druhou výstavu zde má Tomáš Rossí.

Vernisáže se zúčastnila celá řada významných osobností z Nového Města na Moravě, Bystřice nad Pernštejnem a Jihlavy. Probíhala v podkroví Horácké galerie, kde jsou vystaveny díla Tomáše Rossího. Slavnostní akt hudebně provázel Miroslav Mrlík svými variacemi na slavná díla.

Tomáš Rossí zde má svou první vlastní, rozsáhlou, samostatnou výstavu. Je o patnáct minut starší než jeho bratr Karel, který je také malíř. Narodil se v Brně 6. 10. 1955. Malířské tvorbě se začal více věnovat až počátkem osmdesátých let.
Když jsem se ho ptala, co říká na díla pana Boška, odpověděl: „Pana Boška znám, dělá výborné věci. Naše žďárská skupina a jejich jihlavská mají často společné výstavy, takže se známe už dlouhodobě." Zaujala mne i barevnost Tomášových obrazů. On sám říká: „Já většinou používám absolutní barvy. Nějak moc je neředím, nikdy do sebe nemíchám dvě až tři barvy. Mám rád ty primární tóny". A ještě jednu otázku jsem mu položila. „Vaše obrazy ve mně probouzí dobrou náladu. Maloval jste je také s dobrou náladou?" „Samozřejmě, já mám vždycky dobrou náladu." Odpověděl Tomáš Rossí s úsměvem na rtech.




Další z vystavovatelů, Jindřich Boška se narodil v roce 1931 v Pošumaví. Malířský rod zde založil Boškův dědeček, Jan. Jeho otec, také Jindřich, se proslavil malováním poutačů hereckých společností, loutkářů a cirkusáků. Vyráběl jim i dekorace, takže Jindřich Boška poznal již jako malý vůni barev a tajemství malířského řemesla. Otec ho mnoho naučil, jeho firma byla zaměřena na písmomalířství a secesní ornamentální výzdobu a díky tomu se Jindřich Boška může dnes směle nazývat „Mistrem ornamentu".
Od roku 1954 bydlí Jindřich Boška v Jihlavě. Tam pracoval jako písmomalíř pro Komunální služby, později jako propagační výtvarník Modety a jako jevištní výtvarník v Horáckém divadle v Jihlavě, kde zůstal až do roku 1991.
I jeho jsem se zeptala, co říká na obrazy svého kolegy. „Já si myslím, že je to velkolepé dílo a přeji mu, aby tak pokračoval i nadále. Je to něco nového, nový pohled na svět. Lidé musí na jeho obrazech hledat to, co chtěl vyjádřit. Moje obrazy jsou jiné. Neustále jsem něčím procházel a ve svých dílech jsem vždycky opakoval to, co předcházelo. Ale vždycky jsem tíhnul k ornamentu, geometrickým objektům a tak podobně. Na základě toho vznikaly věci, které teď dělám. A to je vlastně ten můj svět.
Neodpustila jsem si dotaz, jestli mu nechybí divadlo, ve kterém strávil poměrně dlouhou dobu. „Divadlo mi nechybí. Spíš mám obavy, aby se neobjevovalo v mé tvorbě. Ale když jsem tvořil v divadle, tak jsem naopak čerpal z vlastních věcí. Ale ne u všeho, občas jsem se musel přizpůsobovat režisérovi."

Výstava Jindřicha Bošky potrvá do konce letošního roku a obrazy Tomáše Rosního můžete v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě vidět až do čtvrtého února.