Charakteristický zvuk stíhaček letících nad městem zná snad každý. Ohlušující řev, který po chvíli pomalu utichá a mizí v dáli. 

Tato „nepříjemnost“ ale nebyla jediným důvodem, proč se starosta Žďáru nad Sázavou vydal na vojenské letiště do Čáslavi. Žďárští občané projevili obavy z toho, že by se stíhačky, letící nad jejich hlavami, mohly zřítit a tím ohrozit jak jejich životy, tak i majetky.

Už dříve existovala mezi městem a letištěm jakási gentlemanská dohoda o tom, že se stíhačky budou větším městům vyhýbat. Ta ale s výměnou velitele letiště ztratila na aktuálnosti. Proto podnikl starosta Jaromír Brychta kroky k jejímu obnovení.

„Plukovník generálního štábu Ing. Petr Mikulenka mi slíbil, že budou létat mimo větší města. Letový koridor sice posunout nemohou, protože všude okolo jsou hlavní trasy dopravních letadel, ale Žďáru a Novému Městu by se piloti měli vyhnout.“

Samozřejmě že i gentlemanská dohoda má své výjimky. Letci ze zahraničí ji rozhodně dodržovat nebudou a nebude se týkat ani větších vojenských cvičení.  V zahraničí totiž podle Jaromíra Brychty takovéto dohody neexistují. Tamní obyvatelé prý nejsou zdaleka tak rozmazlení  jako Češi. Tudíž u nás nebudou zahraniční letci nějaké dohody respektovat.

Stíhačky mohou létat v nejmenší možné výšce 300 m nad zemí, běžná výška je ale pro ně sedm a půl kilometru. Nejvíce stíhaček se na našem nebi objevuje v letních měsících a to hlavně z důvodu nejlepší viditelnosti, takže nejvíce frekventované jsou měsíce červen, červenec a srpen. O víkendech bývá klid, stíhačky lítají od pondělka od desíti hodin do pátku do čtrnácti hodin.

Jaromír Brychta byl velice nadšen vstřícností, s jakou se v Čáslavi setkal. Kromě toho, že návštěva splnila jeho očekávání a dohoda byla uzavřena, si mohl zkusit usednout do kokpitu na místo pilota. Netajil se ani svým překvapením nad tím, že stíhačky jsou vyrobeny z plastu a jediná kovová část je motor.

„Vrátil jsem se z návštěvy   letiště velice spokojen, tamní vedení bylo velice vstřícné. Uvědomují si, že naše armáda je placena z peněz daňových poplatníků, čili z peněz každého z nás. Nabídli nám i exkurze školám, ale pro mne byla podstatná domluva, která proběhla k naší plné spokojenosti.“