Kdo by neznal slavnou detektivní komedii Oldřicha Lipského „Adéla ještě nevečeřela“, jejíž hlavní hrdinkou byla nebývale veliká a žravá květina.

Masožravé rostliny patřily a patří mezi ty nejtajemnější a nejzajímavější. Jako by zcela popíraly něžnost a nezáludnost rostlinné říše.

I my ve Žďárských vrších máme svoji „Adélu“. Jmenuje se rosnatka okrouhlolistá a nejraději bydlí v sousedství rašeliníku. Však má tady také velmi bohatý výběr potravy, protože na zamokřených rašelinných loukách je především komárů habaděj.

Dalo by se říct, že tato trvalka roste do poschodí. Každým rokem totiž vytváří další patro listů. Na jedné rostlince ale můžete napočítat nanejvýš čtyři poschodí. Své oběti vábí na červeně ochlupené listy. Lákavé kapičky, které chloupky vylučují, ale fungují jako vteřinové lepidlo. A čím více se chycený hmyz snaží dostat ze spárů masožravé květiny, tím více je obalován zákeřnou tekutinou.

Zajatý komár či muška sice nejsou zaživa sežráni, jako tomu bylo u filmové „Adély“, ale ani jejich osud není právě záviděníhodný. Listy se začnou ohýbat ke středu listu a oběť se dostává na další, drobnější chloupky. Ty převezmou funkci zásobovače potravy a hmyz je postupně rozložen na vstřebatelné dusíkaté látky. Nestravitelné zbytky jsou nakonec „odhozeny“ a žďárská „Adéla“ je opět připravena k lovu.

Rosnatky jsou velmi vzácné a určitě netřeba zdůrazňovat, že i přísně chráněné. Najdete je například v Národní přírodní rezervaci Radostínské rašeliniště. „V minulosti tu došlo k velkoplošné těžbě rašeliny za účelem výroby rašelinných cihel pro topení v průmyslových provozech na Žďársku. Po sto letech už příroda naštěstí napravila, co člověk napáchal. Vyskytují se tu už všechny druhy, ať už rostlinné nebo živočišné, které tady mají být,“ popisuje domovinu rosnatky okrouhlolisté Jaromír Čejka z CHKO Žďárské vrchy.

Pro návštěvníky je vstup do Národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště povolen pouze po trase naučné stezky. „Doporučoval bych, aby návštěvníci jako výchozí bod zvolili obec Radostín a odtud pokračovali po asfaltové silničce přímo do jádra přírodní rezervace,“ radí ochranář.

Kromě zajímavé rosnatky tu mohou pozorní pozorovatelé přírody zahlédnout i vzácnou vážku jasnoskvrnnou. Ta je podle ochranářům zdejším prioritním druhem.

Ačkoliv se Radostínské rašeliniště ani zdaleka nemůže srovnávat s podobnými lokalitami, například v Jeseníkách, přesto je tu ledacos k vidění.  Malé, ale naše. I proto bychom se měli pokusit jej poznat a také chránit. V minulosti totiž nyní tak vzácné rosnatky okrouhlolisté byly téměř běžným rostlinným druhem. Postupným odvodňováním a velkoplošnými melioracemi se ale téměř vytratily. Dnes jich už můžeme nalézt pouze pár. Díky alespoň za ně.