Vysočina, Nové Město na Moravě Tak přesně takhle se jmenuje nejnovější výstava Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě. A název je opravdu na místě. Jsou zde totiž k vidění výrobky zhotovené šikovnýma rukama lidových řemeslníků.    

V sobotu dopoledne se návštěvníkům muzea všichni vystavovatelé osobně představili a na místě předvedli, co umí.

Zdeněk a Marie Čihákovi ze Slovácka předvedli takzvané blatnické kraslice. A nejen je. S vyfouknutými vajíčky dokážou dělat hotové zázraky.  Vzhledem k blížícím se velikonočním svátkům bylo okolo jejich stolu neustále plno.

 
 

Co je vlastně blatnická kraslice?

„Je to technika více než sto let stará. Nejdůležitější je sehnat čistě bílé vejce, což je dnes největší problém. Za takovéto vajíčko platíme až dvě koruny, padesát halířů, takže nás někdy vyjde dráž, než plné vejce.

Na vyfouklé a čisté vajíčko naneseme nejdříve základní vzor horkým voskem. Na to máme nástroj zvaný stužka, což je vlastně plíšek stočený do trubičky a upevněný v násadce. Takto lze jednoduše tvořit na skořápce ornamenty, vosk pomalu a rovnoměrně vytéká. Aby bylo vajíčko barevné a veselé, tak postupně nanáším růžovou, zelenou a modrou barvu. To je takzvané batikování. Pak to zase všechno zamaluji voskem, ponořím do žluté barvy a opět voskem překryji ta místa, která mají zůstat žlutá. Nic se nesmí ošidit, konečný výsledek by opak nebyl tak pěkný.  

Nakonec se vajíčko nahřeje a opatrně otře do hadříku. A kraslice je hotova. Je to vlastně deset operací, než kraslice vznikne“, vysvětluje postup při barvení kraslic Marie Čiháková. Její manžel se zase specializuje na děrované kraslice.

 
 

Jakým způsobem je děláte?

„Původně jsem je leptal kyselinou, ale měl jsem z toho zdravotní problémy. Takže jsem to začal zkoušet s vrtáčkem. A výsledek je skvělý.“

Jak to, že vám vajíčko při vrtání nepraskne?

„Praskne. Většinou vždycky ve chvíli, kdy dodělávám poslední dírku. Musím být velice opatrný.“

 
 

 

  

Vaše kraslice nejsou pouze děrované, ale i malované…

„To už dělá moje žena. Já jí připravím základ a ona je voskem domaluje. U těchto kraslice je velice důležité savování.  Je potřeba, aby vajíčko bylo krásně bílé i vevnitř.“

Ivana Hedbávná se téměř třicet pět let věnuje různým textilním technikám. V současnosti je její prioritou pletení na stavu, takzvaná krosienka.

Můžete tuto techniku trošku přiblížit?

„Tato technika je starší než klasické tkaní. Nepoužívá se u ní útek, ale pouze dvě osnovy, které se navzájem překládají, čímž vzniká plátnová vazba.“

Jaký materiál používáte?

„Umělá vlákna i vlnu. Ale vlna nesmí být součková nebo chlupatá, s takovou by se špatně pracovalo.“

Co všechno je možné touto technikou vyrobit?

„Já dělám hlavně šály, kravaty, čelenky, je možné dělat i svetry, tašky a čepice.“

Vy se kromě krosienky zabýváte i dalšími technikami…

„Dělala jsem i macramé, ale tomu se už teď z časových důvodů moc nevěnuju. Ale vyšívám přáníčka a už osmý rok maluju kamínky.“

Manželé Strmiskovi přijeli od Znojma a jejich šikovné ruce dokážou vytvořit nádherné šperky z takových dnes již netypických materiálů, jako je perleť a rohovina. Touto výrobou se zabývají přes patnáct let a jsou jedinou firmou v České republice, která se v tomto rozsahu uměleckému zpracování perleti a rohoviny věnuje.

 
 

Jsou tyto materiály tak nevděčné a složité na opracování, že se do toho nikdo jiný nepouští?

„Zpracování je hlavně velice pracné a vyžaduje velkou trpělivost. A druhá věc je, že to jsou těžko dostupné materiály. Rohovinu získáváme na jatkách, ale není to tak jednoduché, protože se u nás často krávy odrohují. Perleti zase máme staré zásoby odkoupené od perleťářů.“

 
 

 
 

 
 

Jakým způsobem tyto materiály opracováváte?

„Strojově i ručně, hlavně broušením a leštěním. Nepoužíváme v žádném případě barvení, vše je čistě přírodní.“

 
 

Poslední vystavující je Mirka Vaculová. Její doménou je výroba figurek z kukuřičného šustí.

 
 

Kukuřičné šustí je lehko dostupným materiálem. Jeho zpracování ale zřejmě nebude tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá…

„Je nutné nejdříve vyčkat, až je kukuřice úplně zralá. Ne všechny listy se také dají používat. Proto je musím vytřídit a následně důkladně usušit. Před každým zpracování se zase šustí musí namáčet, aby bylo více poddajné.“

 
 

Proč jste se dala zrovna na výrobu z kukuřičného šustí?

„Já jsem vyzkoušela snad všechno. Ale tohle mne nejvíce zaujalo. Dříve na to nebyly žádné kurzy a prakticky neexistovala ani žádná literatura, která by tuto techniku přiblížila. Musela jsem se učit sama. Když jsem viděla někoho, kdo s kukuřičným šustím pracuje, koukala jsem se mu pod ruce a pak to doma zkoušela“.

 
 

  

  

 
 

Kde berete inspiraci?

„To už jde samo, já dělám to už přes třicet let. Na každou výstavu se snažím vytvořit něco nového. S některými figurkami to ale občas nejde tak jednoduše. Třeba když jsem začala dělat betlémy, bylo velice těžké zformovat ovečky tak, aby druzí poznali, co to vlastně je. Zvířátka mne občas dokážou potrápit.“

 
 

Všichni vystavující jsou členy Horáckého sdružení lidových řemesel. Výstava potrvá až do 12. dubna a některé z výrobků bude možné zakoupit po celou dobu jejího trvání.